Blog

V karanténě jsme tak trochu zpohodlněli a mnozí z nás nabrali, bohužel, nějaké to kilíčko navíc a teď přemýšlíme, jak se jich zase na oplátku zbavit.
Co pomáhá, je zaručená dieta, ale spojená se zvýšeným pohybem, a ať to je aerobní aktivita nebo posilovací. Také nám tak trochu zpohodlněly svaly … Teď je ta nejvhodnější doba naplánovat si nové aktivity a být připraveni, až se otevřou dveře tělocvičen, stadionů, sportovních areálů, plaveckých bazénů a v neposlední řadě i fitness center.
Začněte plánovat a jednat již dnes, neodkládejte nic na zítřek se slovy: „Zítra je také den!“

Obraťte myšlení na jiné a vhodnější přísloví: „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek!!“
A pusťte se do toho!

1. I když se vám nebude chtít, stoupněte si na váhu a zapište číslo, které vidíte na ciferníku.
2. Změřte si obvod pasu, boků, obou stehen, hrudi, kdo chce, může přidat další libovolné tělesné orgány např. obvod paže.
3. Stanovte si přesný den a přesnou hodinu v týdnu, kdy toto vážení a měření budete provádět. Pouze jedenkráte v týdnu, nikoliv častěji!
4. Na webu si spočtěte na kalkulačce vaše BMI a podle jejího doporučení si poznamenejte, kolik kilogramů si přejete shodit a v jakém časovém úseku. Buďte realisté! Plán shodit dvacet kilogramů za 2 měsíce je demotivační!
5. Vyhledejte nejbližší fitko a objednejte si permanentku, domluvte trenéra a tréninkový plán. Některá fitka jsou na telefonu i na mejlu. Rozjednejte vše, co můžete.
6. Do doby, než fitka opět otevřou, poraďte se s trenérem – může to být právě fitness trenér, který „dává“ on-line fitness lekce. Ihned se zapojte a na nic nečekejte!
7. Cvičte pravidelně, nevymlouvejte se na čas, prostředí, nevhodnost oblečení apod.
8. Udělejte si doma malé fitko. Nemusíte mít hned posilovací lavici. Kupte si podložku, lehké činky a závaží – na internetu je spousta možností. A začněte pravidelně pod „dohledem“

on-line trenéra cvičit a posilovat ve vašem malém domácím fitku tak, abyste byli připraveni pak jen přesedlat do toho skutečného fitness centra. Dnešek přeje připraveným!

V karanténě jsme tak trochu zpohodlněli a mnozí z nás nabrali, bohužel, nějaké to kilíčko navíc a teď přemýšlíme, jak se jich zase na oplátku zbavit.
Co pomáhá, je zaručená dieta, ale spojená se zvýšeným pohybem, a ať to je aerobní aktivita nebo posilovací. Také nám tak trochu zpohodlněly svaly … Teď je ta nejvhodnější doba naplánovat si nové aktivity a být připraveni, až se otevřou dveře tělocvičen, stadionů, sportovních areálů, plaveckých bazénů a v neposlední řadě i fitness center.
Začněte plánovat a jednat již dnes, neodkládejte nic na zítřek se slovy: „Zítra je také den!“

Obraťte myšlení na jiné a vhodnější přísloví: „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek!!“
A pusťte se do toho!

1. I když se vám nebude chtít, stoupněte si na váhu a zapište číslo, které vidíte na ciferníku.
2. Změřte si obvod pasu, boků, obou stehen, hrudi, kdo chce, může přidat další libovolné tělesné orgány např. obvod paže.
3. Stanovte si přesný den a přesnou hodinu v týdnu, kdy toto vážení a měření budete provádět. Pouze jedenkráte v týdnu, nikoliv častěji!
4. Na webu si spočtěte na kalkulačce vaše BMI a podle jejího doporučení si poznamenejte, kolik kilogramů si přejete shodit a v jakém časovém úseku. Buďte realisté! Plán shodit dvacet kilogramů za 2 měsíce je demotivační!
5. Vyhledejte nejbližší fitko a objednejte si permanentku, domluvte trenéra a tréninkový plán. Některá fitka jsou na telefonu i na mejlu. Rozjednejte vše, co můžete.
6. Do doby, než fitka opět otevřou, poraďte se s trenérem – může to být právě fitness trenér, který „dává“ on-line fitness lekce. Ihned se zapojte a na nic nečekejte!
7. Cvičte pravidelně, nevymlouvejte se na čas, prostředí, nevhodnost oblečení apod.
8. Udělejte si doma malé fitko. Nemusíte mít hned posilovací lavici. Kupte si podložku, lehké činky a závaží – na internetu je spousta možností. A začněte pravidelně pod „dohledem“

on-line trenéra cvičit a posilovat ve vašem malém domácím fitku tak, abyste byli připraveni pak jen přesedlat do toho skutečného fitness centra. Dnešek přeje připraveným!

Možná i vy znáte tu Dědečkovu písničku: „Živýho mě nedostanou, nikdy více tepláky, volám s tváří ošlehanou hospodskými větráky.“ A když se nad tím zamyslíte, stejně jako já hravě zjistíte, že je na ní notný kus pravdy. Sice je poplatná době svého vzniku, kdy jsme ještě mohli neomezeně vysedávat po lokálech, kdy nám to nebylo zakázáno shůry, ale jinak je tuze pravdivá. Protože dostat někoho z nás ‚do tepláků‘, tedy přimět ho k nějaké sportovní aktivitě, není rozhodně nic snadného. A skoro by se dalo s trochou nadsázky říci, že o tom, že se dáme na sport, uvažujeme často jedině tehdy, když se potřebujeme vejít do nějakého oblečení, které už nedopneme nebo ze kterého tak jaksi ‚přetékáme‘. Což nakonec obvykle vzdáme a radši si koupíme něco většího na sebe.

Ovšem zatímco je ta v úvodu citovaná písnička humorně laděná, důvod k legraci tu v tomto ohledu určitě není. Ne proto, že bychom potřebovali být národem šampionů, který by obsadil v globálním měřítku všechny vedoucí příčky a byl hojně zastoupen na stupních vítězů, ale proto, že tuto záležitost často přímo katastrofálně podceňujeme. A to určitě není dobře.
Mnozí z našinců pohybu neholdují, pro mnohé je sport cizí nebo dokonce odpudivé slovo. Nehýbeme se, protože ‚máme určitě lepší věci na práci‘. A pak na to zákonitě doplácíme. Protože naše tělesná schránka je k pohybu přizpůsobena, a nedostává-li se jí ho, strádá. Svaly ochabují, dech se krátí, obalujeme se tukem, huntujeme si klouby, ucpávají se nám tepny, trpíme cukrovkou… Prostě hrůza.
Ovšem odrazuje nás to od lenošení? Nikoliv. A to navzdory tomu, že jsou právě zmíněné i nezmíněné odvrácené stránky nedostatku pohybu každému dávno dobře známé.

Než sportovat, to radši použijeme jakoukoliv výmluvu, která nás právě napadne. Třeba že je ve městech málo sportovišť a na vesnici nejsou třeba vůbec žádná. Nebo že to náčiní stojí spoustu peněz, které nemáme. Nebo že nám vláda dnešními omezeními neumožňuje normálně se pohybovat, natož sportovat, že nás nutí sedět doma.
Prostě uděláme cokoliv, jen abychom mohli lenošit. A pak se divíme, když vidíme u doktora své zdravotní záznamy.

Možná i vy znáte tu Dědečkovu písničku: „Živýho mě nedostanou, nikdy více tepláky, volám s tváří ošlehanou hospodskými větráky.“ A když se nad tím zamyslíte, stejně jako já hravě zjistíte, že je na ní notný kus pravdy. Sice je poplatná době svého vzniku, kdy jsme ještě mohli neomezeně vysedávat po lokálech, kdy nám to nebylo zakázáno shůry, ale jinak je tuze pravdivá. Protože dostat někoho z nás ‚do tepláků‘, tedy přimět ho k nějaké sportovní aktivitě, není rozhodně nic snadného. A skoro by se dalo s trochou nadsázky říci, že o tom, že se dáme na sport, uvažujeme často jedině tehdy, když se potřebujeme vejít do nějakého oblečení, které už nedopneme nebo ze kterého tak jaksi ‚přetékáme‘. Což nakonec obvykle vzdáme a radši si koupíme něco většího na sebe.

Ovšem zatímco je ta v úvodu citovaná písnička humorně laděná, důvod k legraci tu v tomto ohledu určitě není. Ne proto, že bychom potřebovali být národem šampionů, který by obsadil v globálním měřítku všechny vedoucí příčky a byl hojně zastoupen na stupních vítězů, ale proto, že tuto záležitost často přímo katastrofálně podceňujeme. A to určitě není dobře.
Mnozí z našinců pohybu neholdují, pro mnohé je sport cizí nebo dokonce odpudivé slovo. Nehýbeme se, protože ‚máme určitě lepší věci na práci‘. A pak na to zákonitě doplácíme. Protože naše tělesná schránka je k pohybu přizpůsobena, a nedostává-li se jí ho, strádá. Svaly ochabují, dech se krátí, obalujeme se tukem, huntujeme si klouby, ucpávají se nám tepny, trpíme cukrovkou… Prostě hrůza.
Ovšem odrazuje nás to od lenošení? Nikoliv. A to navzdory tomu, že jsou právě zmíněné i nezmíněné odvrácené stránky nedostatku pohybu každému dávno dobře známé.

Než sportovat, to radši použijeme jakoukoliv výmluvu, která nás právě napadne. Třeba že je ve městech málo sportovišť a na vesnici nejsou třeba vůbec žádná. Nebo že to náčiní stojí spoustu peněz, které nemáme. Nebo že nám vláda dnešními omezeními neumožňuje normálně se pohybovat, natož sportovat, že nás nutí sedět doma.
Prostě uděláme cokoliv, jen abychom mohli lenošit. A pak se divíme, když vidíme u doktora své zdravotní záznamy.

Možná i vy znáte tu Dědečkovu písničku: „Živýho mě nedostanou, nikdy více tepláky, volám s tváří ošlehanou hospodskými větráky.“ A když se nad tím zamyslíte, stejně jako já hravě zjistíte, že je na ní notný kus pravdy. Sice je poplatná době svého vzniku, kdy jsme ještě mohli neomezeně vysedávat po lokálech, kdy nám to nebylo zakázáno shůry, ale jinak je tuze pravdivá. Protože dostat někoho z nás ‚do tepláků‘, tedy přimět ho k nějaké sportovní aktivitě, není rozhodně nic snadného. A skoro by se dalo s trochou nadsázky říci, že o tom, že se dáme na sport, uvažujeme často jedině tehdy, když se potřebujeme vejít do nějakého oblečení, které už nedopneme nebo ze kterého tak jaksi ‚přetékáme‘. Což nakonec obvykle vzdáme a radši si koupíme něco většího na sebe.

Ovšem zatímco je ta v úvodu citovaná písnička humorně laděná, důvod k legraci tu v tomto ohledu určitě není. Ne proto, že bychom potřebovali být národem šampionů, který by obsadil v globálním měřítku všechny vedoucí příčky a byl hojně zastoupen na stupních vítězů, ale proto, že tuto záležitost často přímo katastrofálně podceňujeme. A to určitě není dobře.
Mnozí z našinců pohybu neholdují, pro mnohé je sport cizí nebo dokonce odpudivé slovo. Nehýbeme se, protože ‚máme určitě lepší věci na práci‘. A pak na to zákonitě doplácíme. Protože naše tělesná schránka je k pohybu přizpůsobena, a nedostává-li se jí ho, strádá. Svaly ochabují, dech se krátí, obalujeme se tukem, huntujeme si klouby, ucpávají se nám tepny, trpíme cukrovkou… Prostě hrůza.
Ovšem odrazuje nás to od lenošení? Nikoliv. A to navzdory tomu, že jsou právě zmíněné i nezmíněné odvrácené stránky nedostatku pohybu každému dávno dobře známé.

Než sportovat, to radši použijeme jakoukoliv výmluvu, která nás právě napadne. Třeba že je ve městech málo sportovišť a na vesnici nejsou třeba vůbec žádná. Nebo že to náčiní stojí spoustu peněz, které nemáme. Nebo že nám vláda dnešními omezeními neumožňuje normálně se pohybovat, natož sportovat, že nás nutí sedět doma.
Prostě uděláme cokoliv, jen abychom mohli lenošit. A pak se divíme, když vidíme u doktora své zdravotní záznamy.

Možná i vy znáte tu Dědečkovu písničku: „Živýho mě nedostanou, nikdy více tepláky, volám s tváří ošlehanou hospodskými větráky.“ A když se nad tím zamyslíte, stejně jako já hravě zjistíte, že je na ní notný kus pravdy. Sice je poplatná době svého vzniku, kdy jsme ještě mohli neomezeně vysedávat po lokálech, kdy nám to nebylo zakázáno shůry, ale jinak je tuze pravdivá. Protože dostat někoho z nás ‚do tepláků‘, tedy přimět ho k nějaké sportovní aktivitě, není rozhodně nic snadného. A skoro by se dalo s trochou nadsázky říci, že o tom, že se dáme na sport, uvažujeme často jedině tehdy, když se potřebujeme vejít do nějakého oblečení, které už nedopneme nebo ze kterého tak jaksi ‚přetékáme‘. Což nakonec obvykle vzdáme a radši si koupíme něco většího na sebe.

Ovšem zatímco je ta v úvodu citovaná písnička humorně laděná, důvod k legraci tu v tomto ohledu určitě není. Ne proto, že bychom potřebovali být národem šampionů, který by obsadil v globálním měřítku všechny vedoucí příčky a byl hojně zastoupen na stupních vítězů, ale proto, že tuto záležitost často přímo katastrofálně podceňujeme. A to určitě není dobře.
Mnozí z našinců pohybu neholdují, pro mnohé je sport cizí nebo dokonce odpudivé slovo. Nehýbeme se, protože ‚máme určitě lepší věci na práci‘. A pak na to zákonitě doplácíme. Protože naše tělesná schránka je k pohybu přizpůsobena, a nedostává-li se jí ho, strádá. Svaly ochabují, dech se krátí, obalujeme se tukem, huntujeme si klouby, ucpávají se nám tepny, trpíme cukrovkou… Prostě hrůza.
Ovšem odrazuje nás to od lenošení? Nikoliv. A to navzdory tomu, že jsou právě zmíněné i nezmíněné odvrácené stránky nedostatku pohybu každému dávno dobře známé.

Než sportovat, to radši použijeme jakoukoliv výmluvu, která nás právě napadne. Třeba že je ve městech málo sportovišť a na vesnici nejsou třeba vůbec žádná. Nebo že to náčiní stojí spoustu peněz, které nemáme. Nebo že nám vláda dnešními omezeními neumožňuje normálně se pohybovat, natož sportovat, že nás nutí sedět doma.
Prostě uděláme cokoliv, jen abychom mohli lenošit. A pak se divíme, když vidíme u doktora své zdravotní záznamy.

Při vaření jakékoliv světové nebo domácí kuchyně se neobjedeme bez celé řady koření. Některé druhy jsou v každé kuchyni a některé bychom našli pouze u opravdových gurmánů nebo odborníků. Tymián patří k těm, které stojí asi uprostřed této cesty. Většinou se ale v českých kořenkách vyskytuje. Jen málokterý kuchař si umí bez tymiánu představit například svíčkovou.

• Můžeme ho používat jako jednodruhové koření anebo například jako součást oblíbeného provensálského koření.
  • To nachází největší uplatnění při přípravě pečených mas, polévek nebo omáček.
  • Může se také přidat do těstovin nebo dresingů.
  • Je rovněž součástí mnoha receptů na grilovací marinády.

Tymián se dá pěstovat doma i na zahrádce

Tymián je nízký keř, jehož malé tmavě zelené lístky jsou stále zelené. Sběr a využití je tedy možné po celý rok. Kromě toho, že je to vítané koření v naší kuchyni, jedná se i o krásný keřík, který můžeme pěstovat na zahrádce anebo si ho dát například na balkón či okenní parapet. Nejen, že nám poskytne neustále přísun aromatických lístků, ale okno i zkrášlí.

• Pro využití v kuchyni jsou určené především kvetoucí natě.

Tymián kvete od května do července. Ideální doba pro sběr je těsně před rozkvětem, protože obsahuje nejvíce aromatických látek. Je doporučováno stříhat kvetoucí natě za suchého počasí a poté sušit v tenké vrstvě na vzdušném místě. Pochopitelně ne na slunci.

• Tymián ale můžete používat po celý rok.
• K dochucení pokrmů postačí jen lístky.

Tuto bylinku také využívá lidové léčitelství.Při nadýmání nebo průjmu uklidní střeva a při nachlazení, rýmě nebo onemocnění horních cest dýchacích pomůže s léčbou. Bylinkáři ho také doporučují při zánětech dutiny ústní, protože má prokazatelně antiseptické účinky.

• Jestliže do čaje přidáte med, vůně se krásně propojí a vy získáte ideální nápoj pro chladné zimní večery.

Při vaření jakékoliv světové nebo domácí kuchyně se neobjedeme bez celé řady koření. Některé druhy jsou v každé kuchyni a některé bychom našli pouze u opravdových gurmánů nebo odborníků. Tymián patří k těm, které stojí asi uprostřed této cesty. Většinou se ale v českých kořenkách vyskytuje. Jen málokterý kuchař si umí bez tymiánu představit například svíčkovou.

• Můžeme ho používat jako jednodruhové koření anebo například jako součást oblíbeného provensálského koření.
  • To nachází největší uplatnění při přípravě pečených mas, polévek nebo omáček.
  • Může se také přidat do těstovin nebo dresingů.
  • Je rovněž součástí mnoha receptů na grilovací marinády.

Tymián se dá pěstovat doma i na zahrádce

Tymián je nízký keř, jehož malé tmavě zelené lístky jsou stále zelené. Sběr a využití je tedy možné po celý rok. Kromě toho, že je to vítané koření v naší kuchyni, jedná se i o krásný keřík, který můžeme pěstovat na zahrádce anebo si ho dát například na balkón či okenní parapet. Nejen, že nám poskytne neustále přísun aromatických lístků, ale okno i zkrášlí.

• Pro využití v kuchyni jsou určené především kvetoucí natě.

Tymián kvete od května do července. Ideální doba pro sběr je těsně před rozkvětem, protože obsahuje nejvíce aromatických látek. Je doporučováno stříhat kvetoucí natě za suchého počasí a poté sušit v tenké vrstvě na vzdušném místě. Pochopitelně ne na slunci.

• Tymián ale můžete používat po celý rok.
• K dochucení pokrmů postačí jen lístky.

Tuto bylinku také využívá lidové léčitelství.Při nadýmání nebo průjmu uklidní střeva a při nachlazení, rýmě nebo onemocnění horních cest dýchacích pomůže s léčbou. Bylinkáři ho také doporučují při zánětech dutiny ústní, protože má prokazatelně antiseptické účinky.

• Jestliže do čaje přidáte med, vůně se krásně propojí a vy získáte ideální nápoj pro chladné zimní večery.

Při vaření jakékoliv světové nebo domácí kuchyně se neobjedeme bez celé řady koření. Některé druhy jsou v každé kuchyni a některé bychom našli pouze u opravdových gurmánů nebo odborníků. Tymián patří k těm, které stojí asi uprostřed této cesty. Většinou se ale v českých kořenkách vyskytuje. Jen málokterý kuchař si umí bez tymiánu představit například svíčkovou.

• Můžeme ho používat jako jednodruhové koření anebo například jako součást oblíbeného provensálského koření.
  • To nachází největší uplatnění při přípravě pečených mas, polévek nebo omáček.
  • Může se také přidat do těstovin nebo dresingů.
  • Je rovněž součástí mnoha receptů na grilovací marinády.

Tymián se dá pěstovat doma i na zahrádce

Tymián je nízký keř, jehož malé tmavě zelené lístky jsou stále zelené. Sběr a využití je tedy možné po celý rok. Kromě toho, že je to vítané koření v naší kuchyni, jedná se i o krásný keřík, který můžeme pěstovat na zahrádce anebo si ho dát například na balkón či okenní parapet. Nejen, že nám poskytne neustále přísun aromatických lístků, ale okno i zkrášlí.

• Pro využití v kuchyni jsou určené především kvetoucí natě.

Tymián kvete od května do července. Ideální doba pro sběr je těsně před rozkvětem, protože obsahuje nejvíce aromatických látek. Je doporučováno stříhat kvetoucí natě za suchého počasí a poté sušit v tenké vrstvě na vzdušném místě. Pochopitelně ne na slunci.

• Tymián ale můžete používat po celý rok.
• K dochucení pokrmů postačí jen lístky.

Tuto bylinku také využívá lidové léčitelství.Při nadýmání nebo průjmu uklidní střeva a při nachlazení, rýmě nebo onemocnění horních cest dýchacích pomůže s léčbou. Bylinkáři ho také doporučují při zánětech dutiny ústní, protože má prokazatelně antiseptické účinky.

• Jestliže do čaje přidáte med, vůně se krásně propojí a vy získáte ideální nápoj pro chladné zimní večery.

Při vaření jakékoliv světové nebo domácí kuchyně se neobjedeme bez celé řady koření. Některé druhy jsou v každé kuchyni a některé bychom našli pouze u opravdových gurmánů nebo odborníků. Tymián patří k těm, které stojí asi uprostřed této cesty. Většinou se ale v českých kořenkách vyskytuje. Jen málokterý kuchař si umí bez tymiánu představit například svíčkovou.

• Můžeme ho používat jako jednodruhové koření anebo například jako součást oblíbeného provensálského koření.
  • To nachází největší uplatnění při přípravě pečených mas, polévek nebo omáček.
  • Může se také přidat do těstovin nebo dresingů.
  • Je rovněž součástí mnoha receptů na grilovací marinády.

Tymián se dá pěstovat doma i na zahrádce

Tymián je nízký keř, jehož malé tmavě zelené lístky jsou stále zelené. Sběr a využití je tedy možné po celý rok. Kromě toho, že je to vítané koření v naší kuchyni, jedná se i o krásný keřík, který můžeme pěstovat na zahrádce anebo si ho dát například na balkón či okenní parapet. Nejen, že nám poskytne neustále přísun aromatických lístků, ale okno i zkrášlí.

• Pro využití v kuchyni jsou určené především kvetoucí natě.

Tymián kvete od května do července. Ideální doba pro sběr je těsně před rozkvětem, protože obsahuje nejvíce aromatických látek. Je doporučováno stříhat kvetoucí natě za suchého počasí a poté sušit v tenké vrstvě na vzdušném místě. Pochopitelně ne na slunci.

• Tymián ale můžete používat po celý rok.
• K dochucení pokrmů postačí jen lístky.

Tuto bylinku také využívá lidové léčitelství.Při nadýmání nebo průjmu uklidní střeva a při nachlazení, rýmě nebo onemocnění horních cest dýchacích pomůže s léčbou. Bylinkáři ho také doporučují při zánětech dutiny ústní, protože má prokazatelně antiseptické účinky.

• Jestliže do čaje přidáte med, vůně se krásně propojí a vy získáte ideální nápoj pro chladné zimní večery.