Blog

Dnešní herecký svět je naprosto odlišný od toho, který znali umělci například před sto lety. Aby se mohli dostat na filmové plátno, museli se většinou nejprve prosadit na „prknech, která znamenají svět“.

• Často se ale stávalo, že si svět filmový a divadelní tak úplně neporozuměly.
• Co bylo žádané v divadle, bylo ve filmu málo civilní.

Někteří herci ale dovedli skloubit oba tyto světy. O tom, jestli se to povedlo jedné z našich neslavnějších hereček první poloviny dvacátého století, ať si udělá obrázek každý sám. Paní Leopolda Dostálová byla za dob první republiky skutečným pojmem.

• V jedné knize o této výjimečné ženě je napsáno, že to byla herečka démonická natolik, že z jejích postav šla až hrůza.

Divadlo milovala, film neuznávala

Svou hereckou cestu měla Leopolda tak trochu určenou prostředím, do kterého se narodila. Její matka byla uznávanou herečkou, ale vzhledem k početné rodině, o kterou se musela starat, pověsila herectví brzy na pomyslný hřebík. Narodilo se jí totiž jedenáct dětí.

• Rodina bydlela v Poděbradech, kam často zavítaly herecké kočovné společnosti.
• Leopolda byla mezi ně brzy přijata a konečně začala sama hrát.

Jak už to bývá, do jejího života zasáhl osud. V jejím případě to byla návštěva budoucího ředitele Národního divadla Jaroslava Kvapila, kterému se divadelní projev mladé dívky zalíbil. Přimluvil se u své manželky, divadelní hvězdy Hany Kvapilové, aby poskytla Leopoldě první hereckou průpravu.

• Pak už šlo vše velice rychlým tempem.
• Stačily pouhé dvě sezony a Leopolda dostala vysněnou roli mnoha hereček její doby.
  • Mohla ztvárnit Maryšu.
  • Postavu Francka hrál tehdy nejuznávaněji herec Eduard Vojan.

Paní Leopolda Dostálová ztvárnila na naší první scéně celou řadu nezapomenutelných rolí. Film k ní ale příliš přívětivý nebyl. Ale ani ona ho jako pravé umění neuznávala. Přesto si tuto slavnou a jistě výjimečnou herečku můžeme připomenout v několika filmových rolích.

Dnešní herecký svět je naprosto odlišný od toho, který znali umělci například před sto lety. Aby se mohli dostat na filmové plátno, museli se většinou nejprve prosadit na „prknech, která znamenají svět“.

• Často se ale stávalo, že si svět filmový a divadelní tak úplně neporozuměly.
• Co bylo žádané v divadle, bylo ve filmu málo civilní.

Někteří herci ale dovedli skloubit oba tyto světy. O tom, jestli se to povedlo jedné z našich neslavnějších hereček první poloviny dvacátého století, ať si udělá obrázek každý sám. Paní Leopolda Dostálová byla za dob první republiky skutečným pojmem.

• V jedné knize o této výjimečné ženě je napsáno, že to byla herečka démonická natolik, že z jejích postav šla až hrůza.

Divadlo milovala, film neuznávala

Svou hereckou cestu měla Leopolda tak trochu určenou prostředím, do kterého se narodila. Její matka byla uznávanou herečkou, ale vzhledem k početné rodině, o kterou se musela starat, pověsila herectví brzy na pomyslný hřebík. Narodilo se jí totiž jedenáct dětí.

• Rodina bydlela v Poděbradech, kam často zavítaly herecké kočovné společnosti.
• Leopolda byla mezi ně brzy přijata a konečně začala sama hrát.

Jak už to bývá, do jejího života zasáhl osud. V jejím případě to byla návštěva budoucího ředitele Národního divadla Jaroslava Kvapila, kterému se divadelní projev mladé dívky zalíbil. Přimluvil se u své manželky, divadelní hvězdy Hany Kvapilové, aby poskytla Leopoldě první hereckou průpravu.

• Pak už šlo vše velice rychlým tempem.
• Stačily pouhé dvě sezony a Leopolda dostala vysněnou roli mnoha hereček její doby.
  • Mohla ztvárnit Maryšu.
  • Postavu Francka hrál tehdy nejuznávaněji herec Eduard Vojan.

Paní Leopolda Dostálová ztvárnila na naší první scéně celou řadu nezapomenutelných rolí. Film k ní ale příliš přívětivý nebyl. Ale ani ona ho jako pravé umění neuznávala. Přesto si tuto slavnou a jistě výjimečnou herečku můžeme připomenout v několika filmových rolích.

Dnešní herecký svět je naprosto odlišný od toho, který znali umělci například před sto lety. Aby se mohli dostat na filmové plátno, museli se většinou nejprve prosadit na „prknech, která znamenají svět“.

• Často se ale stávalo, že si svět filmový a divadelní tak úplně neporozuměly.
• Co bylo žádané v divadle, bylo ve filmu málo civilní.

Někteří herci ale dovedli skloubit oba tyto světy. O tom, jestli se to povedlo jedné z našich neslavnějších hereček první poloviny dvacátého století, ať si udělá obrázek každý sám. Paní Leopolda Dostálová byla za dob první republiky skutečným pojmem.

• V jedné knize o této výjimečné ženě je napsáno, že to byla herečka démonická natolik, že z jejích postav šla až hrůza.

Divadlo milovala, film neuznávala

Svou hereckou cestu měla Leopolda tak trochu určenou prostředím, do kterého se narodila. Její matka byla uznávanou herečkou, ale vzhledem k početné rodině, o kterou se musela starat, pověsila herectví brzy na pomyslný hřebík. Narodilo se jí totiž jedenáct dětí.

• Rodina bydlela v Poděbradech, kam často zavítaly herecké kočovné společnosti.
• Leopolda byla mezi ně brzy přijata a konečně začala sama hrát.

Jak už to bývá, do jejího života zasáhl osud. V jejím případě to byla návštěva budoucího ředitele Národního divadla Jaroslava Kvapila, kterému se divadelní projev mladé dívky zalíbil. Přimluvil se u své manželky, divadelní hvězdy Hany Kvapilové, aby poskytla Leopoldě první hereckou průpravu.

• Pak už šlo vše velice rychlým tempem.
• Stačily pouhé dvě sezony a Leopolda dostala vysněnou roli mnoha hereček její doby.
  • Mohla ztvárnit Maryšu.
  • Postavu Francka hrál tehdy nejuznávaněji herec Eduard Vojan.

Paní Leopolda Dostálová ztvárnila na naší první scéně celou řadu nezapomenutelných rolí. Film k ní ale příliš přívětivý nebyl. Ale ani ona ho jako pravé umění neuznávala. Přesto si tuto slavnou a jistě výjimečnou herečku můžeme připomenout v několika filmových rolích.

Dnešní herecký svět je naprosto odlišný od toho, který znali umělci například před sto lety. Aby se mohli dostat na filmové plátno, museli se většinou nejprve prosadit na „prknech, která znamenají svět“.

• Často se ale stávalo, že si svět filmový a divadelní tak úplně neporozuměly.
• Co bylo žádané v divadle, bylo ve filmu málo civilní.

Někteří herci ale dovedli skloubit oba tyto světy. O tom, jestli se to povedlo jedné z našich neslavnějších hereček první poloviny dvacátého století, ať si udělá obrázek každý sám. Paní Leopolda Dostálová byla za dob první republiky skutečným pojmem.

• V jedné knize o této výjimečné ženě je napsáno, že to byla herečka démonická natolik, že z jejích postav šla až hrůza.

Divadlo milovala, film neuznávala

Svou hereckou cestu měla Leopolda tak trochu určenou prostředím, do kterého se narodila. Její matka byla uznávanou herečkou, ale vzhledem k početné rodině, o kterou se musela starat, pověsila herectví brzy na pomyslný hřebík. Narodilo se jí totiž jedenáct dětí.

• Rodina bydlela v Poděbradech, kam často zavítaly herecké kočovné společnosti.
• Leopolda byla mezi ně brzy přijata a konečně začala sama hrát.

Jak už to bývá, do jejího života zasáhl osud. V jejím případě to byla návštěva budoucího ředitele Národního divadla Jaroslava Kvapila, kterému se divadelní projev mladé dívky zalíbil. Přimluvil se u své manželky, divadelní hvězdy Hany Kvapilové, aby poskytla Leopoldě první hereckou průpravu.

• Pak už šlo vše velice rychlým tempem.
• Stačily pouhé dvě sezony a Leopolda dostala vysněnou roli mnoha hereček její doby.
  • Mohla ztvárnit Maryšu.
  • Postavu Francka hrál tehdy nejuznávaněji herec Eduard Vojan.

Paní Leopolda Dostálová ztvárnila na naší první scéně celou řadu nezapomenutelných rolí. Film k ní ale příliš přívětivý nebyl. Ale ani ona ho jako pravé umění neuznávala. Přesto si tuto slavnou a jistě výjimečnou herečku můžeme připomenout v několika filmových rolích.

Bez ohledu na to, zda považujeme za svého stvořitele přírodu nebo boha, je skutečností, že jsme byli poskládáni tak, abychom se mohli pohybovat. Našim tělům byly dány klouby, ve kterých se můžeme ohýbat, byly nám dopřány obratle, které jsou na tom obdobně, dostali jsme i svalstvo, které má naší tělesnou schránkou náležitě pohybovat.
Pohyblivost je nám dána do vínku natolik značná, že nám ji mohou rostliny i leckteré jiné živé organismy leda tak závidět. Pokud jim to tedy pochopitelně natolik myslí, že si uvědomují tuto naši přednost.

Pohybovat se tedy určitě můžeme. Můžeme běhat i chodit, natahovat se i krčit, otáčet se i před či zaklánět, můžeme skákat i se plazit… A můžeme tak činit sami o sobě stejně jako při tom můžeme využívat i různorodé nářadí a náčiní.
A protože je tu ta možnost, všichni se pohybujeme. Ovšem obvykle jenom proto, že potřebujeme s využitím takového pohybu uspokojit své potřeby. Tudíž chodíme, ale nejčastěji jen po obchodech, úřadech či doktorech, běháme, ale to často jenom tehdy, když doháníme autobus či vlak, běháme za děvčaty nebo trpíme průjmem…
Ale co když zrovna nepotřebujeme pohyb k tomu, abychom si díky němu vyřídili nezbytné záležitosti? Tehdy už to s našimi pohybovými aktivitami zase až tak slavné není. Ve chvílích, kdy se nemusíme hýbat, tak nejednou z lenivosti nečiníme a raději se jenom někde povalujeme. Protože to je pohodlnější, z toho nás nic nebolí, při tom nefuníme a nepotíme se jako ti vepříci.

A je zákonité, že to na nás zanechává nepřehlédnutelné stopy. Přibýváme na váze, trpíme nejrůznějšími neduhy, pohled do zrcadla nás ani trochu netěší. Ale že bychom se kvůli tomu začali nějak intenzivněji hýbat? To velice často raději ne.
Ale přesto jsme coby národ na sport určitě nezanevřeli. Máme ho v oblibě. Jenom ho zkrátka musí provozovat někdo jiný. Třeba hokej nebo fotbal, na který se můžeme dívat rozvaleni u televize.

Bez ohledu na to, zda považujeme za svého stvořitele přírodu nebo boha, je skutečností, že jsme byli poskládáni tak, abychom se mohli pohybovat. Našim tělům byly dány klouby, ve kterých se můžeme ohýbat, byly nám dopřány obratle, které jsou na tom obdobně, dostali jsme i svalstvo, které má naší tělesnou schránkou náležitě pohybovat.
Pohyblivost je nám dána do vínku natolik značná, že nám ji mohou rostliny i leckteré jiné živé organismy leda tak závidět. Pokud jim to tedy pochopitelně natolik myslí, že si uvědomují tuto naši přednost.

Pohybovat se tedy určitě můžeme. Můžeme běhat i chodit, natahovat se i krčit, otáčet se i před či zaklánět, můžeme skákat i se plazit… A můžeme tak činit sami o sobě stejně jako při tom můžeme využívat i různorodé nářadí a náčiní.
A protože je tu ta možnost, všichni se pohybujeme. Ovšem obvykle jenom proto, že potřebujeme s využitím takového pohybu uspokojit své potřeby. Tudíž chodíme, ale nejčastěji jen po obchodech, úřadech či doktorech, běháme, ale to často jenom tehdy, když doháníme autobus či vlak, běháme za děvčaty nebo trpíme průjmem…
Ale co když zrovna nepotřebujeme pohyb k tomu, abychom si díky němu vyřídili nezbytné záležitosti? Tehdy už to s našimi pohybovými aktivitami zase až tak slavné není. Ve chvílích, kdy se nemusíme hýbat, tak nejednou z lenivosti nečiníme a raději se jenom někde povalujeme. Protože to je pohodlnější, z toho nás nic nebolí, při tom nefuníme a nepotíme se jako ti vepříci.

A je zákonité, že to na nás zanechává nepřehlédnutelné stopy. Přibýváme na váze, trpíme nejrůznějšími neduhy, pohled do zrcadla nás ani trochu netěší. Ale že bychom se kvůli tomu začali nějak intenzivněji hýbat? To velice často raději ne.
Ale přesto jsme coby národ na sport určitě nezanevřeli. Máme ho v oblibě. Jenom ho zkrátka musí provozovat někdo jiný. Třeba hokej nebo fotbal, na který se můžeme dívat rozvaleni u televize.

Bez ohledu na to, zda považujeme za svého stvořitele přírodu nebo boha, je skutečností, že jsme byli poskládáni tak, abychom se mohli pohybovat. Našim tělům byly dány klouby, ve kterých se můžeme ohýbat, byly nám dopřány obratle, které jsou na tom obdobně, dostali jsme i svalstvo, které má naší tělesnou schránkou náležitě pohybovat.
Pohyblivost je nám dána do vínku natolik značná, že nám ji mohou rostliny i leckteré jiné živé organismy leda tak závidět. Pokud jim to tedy pochopitelně natolik myslí, že si uvědomují tuto naši přednost.

Pohybovat se tedy určitě můžeme. Můžeme běhat i chodit, natahovat se i krčit, otáčet se i před či zaklánět, můžeme skákat i se plazit… A můžeme tak činit sami o sobě stejně jako při tom můžeme využívat i různorodé nářadí a náčiní.
A protože je tu ta možnost, všichni se pohybujeme. Ovšem obvykle jenom proto, že potřebujeme s využitím takového pohybu uspokojit své potřeby. Tudíž chodíme, ale nejčastěji jen po obchodech, úřadech či doktorech, běháme, ale to často jenom tehdy, když doháníme autobus či vlak, běháme za děvčaty nebo trpíme průjmem…
Ale co když zrovna nepotřebujeme pohyb k tomu, abychom si díky němu vyřídili nezbytné záležitosti? Tehdy už to s našimi pohybovými aktivitami zase až tak slavné není. Ve chvílích, kdy se nemusíme hýbat, tak nejednou z lenivosti nečiníme a raději se jenom někde povalujeme. Protože to je pohodlnější, z toho nás nic nebolí, při tom nefuníme a nepotíme se jako ti vepříci.

A je zákonité, že to na nás zanechává nepřehlédnutelné stopy. Přibýváme na váze, trpíme nejrůznějšími neduhy, pohled do zrcadla nás ani trochu netěší. Ale že bychom se kvůli tomu začali nějak intenzivněji hýbat? To velice často raději ne.
Ale přesto jsme coby národ na sport určitě nezanevřeli. Máme ho v oblibě. Jenom ho zkrátka musí provozovat někdo jiný. Třeba hokej nebo fotbal, na který se můžeme dívat rozvaleni u televize.

Bez ohledu na to, zda považujeme za svého stvořitele přírodu nebo boha, je skutečností, že jsme byli poskládáni tak, abychom se mohli pohybovat. Našim tělům byly dány klouby, ve kterých se můžeme ohýbat, byly nám dopřány obratle, které jsou na tom obdobně, dostali jsme i svalstvo, které má naší tělesnou schránkou náležitě pohybovat.
Pohyblivost je nám dána do vínku natolik značná, že nám ji mohou rostliny i leckteré jiné živé organismy leda tak závidět. Pokud jim to tedy pochopitelně natolik myslí, že si uvědomují tuto naši přednost.

Pohybovat se tedy určitě můžeme. Můžeme běhat i chodit, natahovat se i krčit, otáčet se i před či zaklánět, můžeme skákat i se plazit… A můžeme tak činit sami o sobě stejně jako při tom můžeme využívat i různorodé nářadí a náčiní.
A protože je tu ta možnost, všichni se pohybujeme. Ovšem obvykle jenom proto, že potřebujeme s využitím takového pohybu uspokojit své potřeby. Tudíž chodíme, ale nejčastěji jen po obchodech, úřadech či doktorech, běháme, ale to často jenom tehdy, když doháníme autobus či vlak, běháme za děvčaty nebo trpíme průjmem…
Ale co když zrovna nepotřebujeme pohyb k tomu, abychom si díky němu vyřídili nezbytné záležitosti? Tehdy už to s našimi pohybovými aktivitami zase až tak slavné není. Ve chvílích, kdy se nemusíme hýbat, tak nejednou z lenivosti nečiníme a raději se jenom někde povalujeme. Protože to je pohodlnější, z toho nás nic nebolí, při tom nefuníme a nepotíme se jako ti vepříci.

A je zákonité, že to na nás zanechává nepřehlédnutelné stopy. Přibýváme na váze, trpíme nejrůznějšími neduhy, pohled do zrcadla nás ani trochu netěší. Ale že bychom se kvůli tomu začali nějak intenzivněji hýbat? To velice často raději ne.
Ale přesto jsme coby národ na sport určitě nezanevřeli. Máme ho v oblibě. Jenom ho zkrátka musí provozovat někdo jiný. Třeba hokej nebo fotbal, na který se můžeme dívat rozvaleni u televize.

Televizor byl dříve jako jistý nástroj pro sdělování informací, zábavy a pravděpodobně i jistého poznávání, pokud se zrovna jednalo o vědecké či přírodopisné dokumenty. Nicméně doba se mění a s ním i tyto produkty. Televize se tak stala multimediálním centrem zábavy a není divu, že si lze i s moderní technologií dokonale vychutnat pořady. Zvukem i obrazem jsou velmi blízké kinu. Další skutečnou výhodou je, že není potřeba nadávat na to, že zase v televizi nic nedávají nebo stále opakují stejné pořady. A proč? Je to jednoduché. Každá chytrá televize totiž umí přehrát programy z internetu, rovněž z mobilního telefonu či jiného přístroje. Zkrátka nám umožní v podstatě k sobě připojit jakýkoliv přijímač a dokonce si lze zahrát i hry. Takže vlastně nuda v tomto případě neexistuje.

Vychytávky, které potěší

Není problém si zakoupit televizi podle svých představ, samozřejmě je třeba počítat s tím, pokud budete mít větší nároky, tak se to odrazí i v ceně. Na druhou stranu si lze bez problémů vybrat velikost, rozlišení pro dokonalý obraz nebo přímé podsvícení obrazovky, což umožní si dokonale vychutnat obraz i bez zatažených rolet.  Ale to rozhodně není vše, pojďte se podívat kousek dál.

• Sledujete rádi sportovní pořady? Potom se ptejte po plynulém obraze, ten zajisté oceníte i při napínavých akčních filmech. A konec konců i při hrách.
• Zaměřte se na široký pozorovací úhel, to je poté úplně jiný zážitek ze sledování.
• O zvuku sice již zmínka byla, ale ne každá televize umí vydat efekty, které skutečně zazní jen v kině, přesto existují modely, které to zvládají přímo excelentně.
• Nebaví vás prohlížet fotografie z dovolené na mobilním telefonu? Pokud budete mít chytrou televizi, tak ani nemusíte, stačí připojit telefon a hurá. Skvělý obraz, efekty, kterých jste si ani možná při focení nevšimli.
• Nakonec je třeba zmínit i rychlé Wi-Fi připojení, které zase umožní daleko širší možnosti sledování.

Televizor byl dříve jako jistý nástroj pro sdělování informací, zábavy a pravděpodobně i jistého poznávání, pokud se zrovna jednalo o vědecké či přírodopisné dokumenty. Nicméně doba se mění a s ním i tyto produkty. Televize se tak stala multimediálním centrem zábavy a není divu, že si lze i s moderní technologií dokonale vychutnat pořady. Zvukem i obrazem jsou velmi blízké kinu. Další skutečnou výhodou je, že není potřeba nadávat na to, že zase v televizi nic nedávají nebo stále opakují stejné pořady. A proč? Je to jednoduché. Každá chytrá televize totiž umí přehrát programy z internetu, rovněž z mobilního telefonu či jiného přístroje. Zkrátka nám umožní v podstatě k sobě připojit jakýkoliv přijímač a dokonce si lze zahrát i hry. Takže vlastně nuda v tomto případě neexistuje.

Vychytávky, které potěší

Není problém si zakoupit televizi podle svých představ, samozřejmě je třeba počítat s tím, pokud budete mít větší nároky, tak se to odrazí i v ceně. Na druhou stranu si lze bez problémů vybrat velikost, rozlišení pro dokonalý obraz nebo přímé podsvícení obrazovky, což umožní si dokonale vychutnat obraz i bez zatažených rolet.  Ale to rozhodně není vše, pojďte se podívat kousek dál.

• Sledujete rádi sportovní pořady? Potom se ptejte po plynulém obraze, ten zajisté oceníte i při napínavých akčních filmech. A konec konců i při hrách.
• Zaměřte se na široký pozorovací úhel, to je poté úplně jiný zážitek ze sledování.
• O zvuku sice již zmínka byla, ale ne každá televize umí vydat efekty, které skutečně zazní jen v kině, přesto existují modely, které to zvládají přímo excelentně.
• Nebaví vás prohlížet fotografie z dovolené na mobilním telefonu? Pokud budete mít chytrou televizi, tak ani nemusíte, stačí připojit telefon a hurá. Skvělý obraz, efekty, kterých jste si ani možná při focení nevšimli.
• Nakonec je třeba zmínit i rychlé Wi-Fi připojení, které zase umožní daleko širší možnosti sledování.