Blog

Ačkoliv letec a spisovatel Antonio de Saint-Exupéry opustil náš svět v pouhých 44 letech, zapsal se trvale do světové literatury. Kdo z nás by neznal dojemný, a přitom tak hluboký příběh o pilotovi, který ztroskotá na Sahaře a tam potkává Malého prince, který sem zabloudil z jedné daleké planetky.

• Je až neuvěřitelné, že sám Saint-Exupéry skončil svůj život podobným způsobem.

Své dětství prožil malý Antonio v prostředí plném lásky a porozumění, které mu vytvořila především jeho matka. Ta měla také největší vliv na budování osobnosti svého syna. Od malička byl vychováván k tomu, aby si vážil všeho živého a vše chránil. Učila ho, že Zemi nevlastníme, ale pouze si ji půjčujeme od našich dětí.

• Malý Antonio už ve svých šesti letech začal psát první básničky a pochopitelně byla jeho první posluchačkou matka.

Exupéry – vynálezce a pilot

Kromě literárního nadání měl i smysl pro technické vynálezy. V jeho osobě se tak potýkaly dvě osobnosti. Spisovatel a vynálezce. Ve svých dvanácti letech sestrojil s pomocí kamarádů létající bicykl. Nebylo to ovšem dílo okamžiku. Před jeho sestrojením pečlivě vše propočítával a rýsoval.

• Do jeho plánů zasáhl polský pilot, který přistál na střeše nedalekého obchodního domu.
• V tu chvíli poznal Antonio marnost svého počínání a o své létající kolo se dál nezajímal.

Rozhodně touto událostí nezahořkl. Naopak. Už netoužil po ničem jiném nežli se moci proletět ve skutečném letadle. A právě onen polský pilot, Gabriel Wroblewski, mu jeho sen splnil.

• Dalo by se říci, že to byl pro malého Antonia zlomový okamžik.
• Když letadlo dosedlo na pevnou zem, pronesl s naprostou jistotou, že se stane pilotem a také vynálezcem.

Obojí se mu splnilo. Přestože za svůj život získal třináct patentů na vynálezy v letectví, pro svět zůstává snílkem, který mluvil s Malým princem.

• Kdo ví, třeba se s ním pak v létě roku 1944 skutečně setkal.

Ačkoliv letec a spisovatel Antonio de Saint-Exupéry opustil náš svět v pouhých 44 letech, zapsal se trvale do světové literatury. Kdo z nás by neznal dojemný, a přitom tak hluboký příběh o pilotovi, který ztroskotá na Sahaře a tam potkává Malého prince, který sem zabloudil z jedné daleké planetky.

• Je až neuvěřitelné, že sám Saint-Exupéry skončil svůj život podobným způsobem.

Své dětství prožil malý Antonio v prostředí plném lásky a porozumění, které mu vytvořila především jeho matka. Ta měla také největší vliv na budování osobnosti svého syna. Od malička byl vychováván k tomu, aby si vážil všeho živého a vše chránil. Učila ho, že Zemi nevlastníme, ale pouze si ji půjčujeme od našich dětí.

• Malý Antonio už ve svých šesti letech začal psát první básničky a pochopitelně byla jeho první posluchačkou matka.

Exupéry – vynálezce a pilot

Kromě literárního nadání měl i smysl pro technické vynálezy. V jeho osobě se tak potýkaly dvě osobnosti. Spisovatel a vynálezce. Ve svých dvanácti letech sestrojil s pomocí kamarádů létající bicykl. Nebylo to ovšem dílo okamžiku. Před jeho sestrojením pečlivě vše propočítával a rýsoval.

• Do jeho plánů zasáhl polský pilot, který přistál na střeše nedalekého obchodního domu.
• V tu chvíli poznal Antonio marnost svého počínání a o své létající kolo se dál nezajímal.

Rozhodně touto událostí nezahořkl. Naopak. Už netoužil po ničem jiném nežli se moci proletět ve skutečném letadle. A právě onen polský pilot, Gabriel Wroblewski, mu jeho sen splnil.

• Dalo by se říci, že to byl pro malého Antonia zlomový okamžik.
• Když letadlo dosedlo na pevnou zem, pronesl s naprostou jistotou, že se stane pilotem a také vynálezcem.

Obojí se mu splnilo. Přestože za svůj život získal třináct patentů na vynálezy v letectví, pro svět zůstává snílkem, který mluvil s Malým princem.

• Kdo ví, třeba se s ním pak v létě roku 1944 skutečně setkal.

Nic si nezastírejme. Jsme sice národem milovníků sportu, ale vesměs jsme takoví jenom v teoretické rovině. Umíme skvěle fandit, umíme jásat, když se našim reprezentantům vede, i ještě lépe nadávat a spílat, když to někdo z našich sportovců projede. Sportu dokážeme obětovat i dlouhé hodiny, klidně kvůli němu probdíme noc nebo proflinkáme pracovní dobu, ale to jedině tehdy, když tento můžeme sledovat na obrazovkách nebo když nám naše vláda milostivě dovolí zavítat někam do ochozů.

Ale co náš vlastní pohyb? Co bezprostředně každý z nás a sport? Tady už to určitě taková sláva není. Vždyť jenom zkuste někomu navrhnout, aby si šel dejme tomu zaběhat, zapinkat, zaplavat a podobně! V tu chvíli je nejeden z nás rovněž přeborníkem, ovšem toliko v oblasti hledání výmluv, proč to nejde.
Když se nám do sportování nechce, což není rozhodně vzácný úkaz, vymlouváme se třeba na nedostatek času. To víte, doba je hektická, pracovních úkolů plno. Jeden kolikrát neví, kam by měl skočit dřív. A tak… A tak zpravidla skočí k lednici či spižírně, doběhne si pro ovladač televizoru a následně už je vrcholem jeho aktivity leda tak převalování se z boku na bok, provázené stejným hekáním, jaké můžeme zaslechnout dejme tomu při vrcholovém vrhu koulí.

Pokud se nám pak nepodaří vymluvit na časovou tíseň, vyhýbáme se sportu z nejednoho jiného důvodu. Ve vymýšlení takových důvodů máme v našich řadách určitě víc přeborníků než mezi skutečnými sportovci.
Zkrátka a dobře jsme do značné míry zlenivěli. Jistě, i nejedna výjimka se najde, ale jako celek nejsme zrovna národem sportovců. Než bychom si huntovali tělo sportem, huntujeme si ho raději lenošením a s tím spojenými nešvary, než bychom se vyžívali sportovně, vyžíváme se v čemkoliv jiném.
A jediným sportem, který by pro našince připadal vzhledem k pohybové náročnosti v úvahu, tak zůstaly snad jedině šachy. Jenže ani s těmi to není valné. Protože tam se zase musí myslet. A i myšlení, jak se traduje, bolí.

Nic si nezastírejme. Jsme sice národem milovníků sportu, ale vesměs jsme takoví jenom v teoretické rovině. Umíme skvěle fandit, umíme jásat, když se našim reprezentantům vede, i ještě lépe nadávat a spílat, když to někdo z našich sportovců projede. Sportu dokážeme obětovat i dlouhé hodiny, klidně kvůli němu probdíme noc nebo proflinkáme pracovní dobu, ale to jedině tehdy, když tento můžeme sledovat na obrazovkách nebo když nám naše vláda milostivě dovolí zavítat někam do ochozů.

Ale co náš vlastní pohyb? Co bezprostředně každý z nás a sport? Tady už to určitě taková sláva není. Vždyť jenom zkuste někomu navrhnout, aby si šel dejme tomu zaběhat, zapinkat, zaplavat a podobně! V tu chvíli je nejeden z nás rovněž přeborníkem, ovšem toliko v oblasti hledání výmluv, proč to nejde.
Když se nám do sportování nechce, což není rozhodně vzácný úkaz, vymlouváme se třeba na nedostatek času. To víte, doba je hektická, pracovních úkolů plno. Jeden kolikrát neví, kam by měl skočit dřív. A tak… A tak zpravidla skočí k lednici či spižírně, doběhne si pro ovladač televizoru a následně už je vrcholem jeho aktivity leda tak převalování se z boku na bok, provázené stejným hekáním, jaké můžeme zaslechnout dejme tomu při vrcholovém vrhu koulí.

Pokud se nám pak nepodaří vymluvit na časovou tíseň, vyhýbáme se sportu z nejednoho jiného důvodu. Ve vymýšlení takových důvodů máme v našich řadách určitě víc přeborníků než mezi skutečnými sportovci.
Zkrátka a dobře jsme do značné míry zlenivěli. Jistě, i nejedna výjimka se najde, ale jako celek nejsme zrovna národem sportovců. Než bychom si huntovali tělo sportem, huntujeme si ho raději lenošením a s tím spojenými nešvary, než bychom se vyžívali sportovně, vyžíváme se v čemkoliv jiném.
A jediným sportem, který by pro našince připadal vzhledem k pohybové náročnosti v úvahu, tak zůstaly snad jedině šachy. Jenže ani s těmi to není valné. Protože tam se zase musí myslet. A i myšlení, jak se traduje, bolí.

Nic si nezastírejme. Jsme sice národem milovníků sportu, ale vesměs jsme takoví jenom v teoretické rovině. Umíme skvěle fandit, umíme jásat, když se našim reprezentantům vede, i ještě lépe nadávat a spílat, když to někdo z našich sportovců projede. Sportu dokážeme obětovat i dlouhé hodiny, klidně kvůli němu probdíme noc nebo proflinkáme pracovní dobu, ale to jedině tehdy, když tento můžeme sledovat na obrazovkách nebo když nám naše vláda milostivě dovolí zavítat někam do ochozů.

Ale co náš vlastní pohyb? Co bezprostředně každý z nás a sport? Tady už to určitě taková sláva není. Vždyť jenom zkuste někomu navrhnout, aby si šel dejme tomu zaběhat, zapinkat, zaplavat a podobně! V tu chvíli je nejeden z nás rovněž přeborníkem, ovšem toliko v oblasti hledání výmluv, proč to nejde.
Když se nám do sportování nechce, což není rozhodně vzácný úkaz, vymlouváme se třeba na nedostatek času. To víte, doba je hektická, pracovních úkolů plno. Jeden kolikrát neví, kam by měl skočit dřív. A tak… A tak zpravidla skočí k lednici či spižírně, doběhne si pro ovladač televizoru a následně už je vrcholem jeho aktivity leda tak převalování se z boku na bok, provázené stejným hekáním, jaké můžeme zaslechnout dejme tomu při vrcholovém vrhu koulí.

Pokud se nám pak nepodaří vymluvit na časovou tíseň, vyhýbáme se sportu z nejednoho jiného důvodu. Ve vymýšlení takových důvodů máme v našich řadách určitě víc přeborníků než mezi skutečnými sportovci.
Zkrátka a dobře jsme do značné míry zlenivěli. Jistě, i nejedna výjimka se najde, ale jako celek nejsme zrovna národem sportovců. Než bychom si huntovali tělo sportem, huntujeme si ho raději lenošením a s tím spojenými nešvary, než bychom se vyžívali sportovně, vyžíváme se v čemkoliv jiném.
A jediným sportem, který by pro našince připadal vzhledem k pohybové náročnosti v úvahu, tak zůstaly snad jedině šachy. Jenže ani s těmi to není valné. Protože tam se zase musí myslet. A i myšlení, jak se traduje, bolí.

Nic si nezastírejme. Jsme sice národem milovníků sportu, ale vesměs jsme takoví jenom v teoretické rovině. Umíme skvěle fandit, umíme jásat, když se našim reprezentantům vede, i ještě lépe nadávat a spílat, když to někdo z našich sportovců projede. Sportu dokážeme obětovat i dlouhé hodiny, klidně kvůli němu probdíme noc nebo proflinkáme pracovní dobu, ale to jedině tehdy, když tento můžeme sledovat na obrazovkách nebo když nám naše vláda milostivě dovolí zavítat někam do ochozů.

Ale co náš vlastní pohyb? Co bezprostředně každý z nás a sport? Tady už to určitě taková sláva není. Vždyť jenom zkuste někomu navrhnout, aby si šel dejme tomu zaběhat, zapinkat, zaplavat a podobně! V tu chvíli je nejeden z nás rovněž přeborníkem, ovšem toliko v oblasti hledání výmluv, proč to nejde.
Když se nám do sportování nechce, což není rozhodně vzácný úkaz, vymlouváme se třeba na nedostatek času. To víte, doba je hektická, pracovních úkolů plno. Jeden kolikrát neví, kam by měl skočit dřív. A tak… A tak zpravidla skočí k lednici či spižírně, doběhne si pro ovladač televizoru a následně už je vrcholem jeho aktivity leda tak převalování se z boku na bok, provázené stejným hekáním, jaké můžeme zaslechnout dejme tomu při vrcholovém vrhu koulí.

Pokud se nám pak nepodaří vymluvit na časovou tíseň, vyhýbáme se sportu z nejednoho jiného důvodu. Ve vymýšlení takových důvodů máme v našich řadách určitě víc přeborníků než mezi skutečnými sportovci.
Zkrátka a dobře jsme do značné míry zlenivěli. Jistě, i nejedna výjimka se najde, ale jako celek nejsme zrovna národem sportovců. Než bychom si huntovali tělo sportem, huntujeme si ho raději lenošením a s tím spojenými nešvary, než bychom se vyžívali sportovně, vyžíváme se v čemkoliv jiném.
A jediným sportem, který by pro našince připadal vzhledem k pohybové náročnosti v úvahu, tak zůstaly snad jedině šachy. Jenže ani s těmi to není valné. Protože tam se zase musí myslet. A i myšlení, jak se traduje, bolí.

Lidé se mohou potýkat s finanční tísní prakticky kdykoliv v průběhu svého života. Stačí, aby z jakéhokoliv důvodu převýšily jejich výdaje příjmy a je zle. Nikdo sice nechce, aby ho právě toto potkalo, protože je to nemilá situace, ale přesto do toho leckdo spadne. A pak musí hledat řešení, jak se takových panujících finančních problémů zase zbavit.

A jak se takové finanční potíže překonávají? Co dělají lidé, kteří jsou v nouzi, aby se z této dostali? Často existuje jenom jedna jediná cesta, jediné řešení, jímž je půjčka. Protože díky té se lze obvykle dostat k penězům i tehdy, když všechna jiná řešení selhávají.

Ovšem ani půjčky nemusí být vždy řešením. Ne proto, že by snad nestačily ke zvládnutí finančních problémů, ale proto, že je lidé ne vždy získají. Než se totiž někdo k nějaké půjčce dobere, musí prokázat, že ji také dokáže vrátit, až nadejde čas. A to zejména ti, kteří jsou ve finanční tísni, nedokážou. Vždyť kolik jenom takových lidí nemá hodně velké příjmy, kolik z nich má nějaké ty nepříjemné záznamy v registrech dlužníků, kolika podobným dokonce hrozí exekuce! A jakmile je někdo ze žadatelů takto komplikovaný, má prostě smůlu, někomu takovému v bankách sotva vyhoví. A pak je dobře, že existují i nebankovní společnosti, protože zde nabízená nebankovní hypotéka https://nebankovnihypoteky.net/nebankovni-hypoteky/ je finančním produktem dostupným i takovýmto problematickým žadatelům.

U nebankovních hypoték závisí hlavně na tom, aby měl žadatel na splácení a aby se za takovou hypotéku zaručil zástavou nemovitosti. A jakmile se toto zvládne, je tu naděje hraničící s jistotou, že žadateli vyhoví, a to rychle a spolehlivě, za výhodných podmínek.

Díky nebankovním hypotékám si tak může dát svůj život do pořádku pomalu každý, komu scházejí finanční prostředky. A nikdo nezůstane se svými jinak neřešitelnými problémy sám.

Lidé se mohou potýkat s finanční tísní prakticky kdykoliv v průběhu svého života. Stačí, aby z jakéhokoliv důvodu převýšily jejich výdaje příjmy a je zle. Nikdo sice nechce, aby ho právě toto potkalo, protože je to nemilá situace, ale přesto do toho leckdo spadne. A pak musí hledat řešení, jak se takových panujících finančních problémů zase zbavit.

A jak se takové finanční potíže překonávají? Co dělají lidé, kteří jsou v nouzi, aby se z této dostali? Často existuje jenom jedna jediná cesta, jediné řešení, jímž je půjčka. Protože díky té se lze obvykle dostat k penězům i tehdy, když všechna jiná řešení selhávají.

Ovšem ani půjčky nemusí být vždy řešením. Ne proto, že by snad nestačily ke zvládnutí finančních problémů, ale proto, že je lidé ne vždy získají. Než se totiž někdo k nějaké půjčce dobere, musí prokázat, že ji také dokáže vrátit, až nadejde čas. A to zejména ti, kteří jsou ve finanční tísni, nedokážou. Vždyť kolik jenom takových lidí nemá hodně velké příjmy, kolik z nich má nějaké ty nepříjemné záznamy v registrech dlužníků, kolika podobným dokonce hrozí exekuce! A jakmile je někdo ze žadatelů takto komplikovaný, má prostě smůlu, někomu takovému v bankách sotva vyhoví. A pak je dobře, že existují i nebankovní společnosti, protože zde nabízená nebankovní hypotéka https://nebankovnihypoteky.net/nebankovni-hypoteky/ je finančním produktem dostupným i takovýmto problematickým žadatelům.

U nebankovních hypoték závisí hlavně na tom, aby měl žadatel na splácení a aby se za takovou hypotéku zaručil zástavou nemovitosti. A jakmile se toto zvládne, je tu naděje hraničící s jistotou, že žadateli vyhoví, a to rychle a spolehlivě, za výhodných podmínek.

Díky nebankovním hypotékám si tak může dát svůj život do pořádku pomalu každý, komu scházejí finanční prostředky. A nikdo nezůstane se svými jinak neřešitelnými problémy sám.

Lidé se mohou potýkat s finanční tísní prakticky kdykoliv v průběhu svého života. Stačí, aby z jakéhokoliv důvodu převýšily jejich výdaje příjmy a je zle. Nikdo sice nechce, aby ho právě toto potkalo, protože je to nemilá situace, ale přesto do toho leckdo spadne. A pak musí hledat řešení, jak se takových panujících finančních problémů zase zbavit.

A jak se takové finanční potíže překonávají? Co dělají lidé, kteří jsou v nouzi, aby se z této dostali? Často existuje jenom jedna jediná cesta, jediné řešení, jímž je půjčka. Protože díky té se lze obvykle dostat k penězům i tehdy, když všechna jiná řešení selhávají.

Ovšem ani půjčky nemusí být vždy řešením. Ne proto, že by snad nestačily ke zvládnutí finančních problémů, ale proto, že je lidé ne vždy získají. Než se totiž někdo k nějaké půjčce dobere, musí prokázat, že ji také dokáže vrátit, až nadejde čas. A to zejména ti, kteří jsou ve finanční tísni, nedokážou. Vždyť kolik jenom takových lidí nemá hodně velké příjmy, kolik z nich má nějaké ty nepříjemné záznamy v registrech dlužníků, kolika podobným dokonce hrozí exekuce! A jakmile je někdo ze žadatelů takto komplikovaný, má prostě smůlu, někomu takovému v bankách sotva vyhoví. A pak je dobře, že existují i nebankovní společnosti, protože zde nabízená nebankovní hypotéka https://nebankovnihypoteky.net/nebankovni-hypoteky/ je finančním produktem dostupným i takovýmto problematickým žadatelům.

U nebankovních hypoték závisí hlavně na tom, aby měl žadatel na splácení a aby se za takovou hypotéku zaručil zástavou nemovitosti. A jakmile se toto zvládne, je tu naděje hraničící s jistotou, že žadateli vyhoví, a to rychle a spolehlivě, za výhodných podmínek.

Díky nebankovním hypotékám si tak může dát svůj život do pořádku pomalu každý, komu scházejí finanční prostředky. A nikdo nezůstane se svými jinak neřešitelnými problémy sám.

Lidé se mohou potýkat s finanční tísní prakticky kdykoliv v průběhu svého života. Stačí, aby z jakéhokoliv důvodu převýšily jejich výdaje příjmy a je zle. Nikdo sice nechce, aby ho právě toto potkalo, protože je to nemilá situace, ale přesto do toho leckdo spadne. A pak musí hledat řešení, jak se takových panujících finančních problémů zase zbavit.

A jak se takové finanční potíže překonávají? Co dělají lidé, kteří jsou v nouzi, aby se z této dostali? Často existuje jenom jedna jediná cesta, jediné řešení, jímž je půjčka. Protože díky té se lze obvykle dostat k penězům i tehdy, když všechna jiná řešení selhávají.

Ovšem ani půjčky nemusí být vždy řešením. Ne proto, že by snad nestačily ke zvládnutí finančních problémů, ale proto, že je lidé ne vždy získají. Než se totiž někdo k nějaké půjčce dobere, musí prokázat, že ji také dokáže vrátit, až nadejde čas. A to zejména ti, kteří jsou ve finanční tísni, nedokážou. Vždyť kolik jenom takových lidí nemá hodně velké příjmy, kolik z nich má nějaké ty nepříjemné záznamy v registrech dlužníků, kolika podobným dokonce hrozí exekuce! A jakmile je někdo ze žadatelů takto komplikovaný, má prostě smůlu, někomu takovému v bankách sotva vyhoví. A pak je dobře, že existují i nebankovní společnosti, protože zde nabízená nebankovní hypotéka https://nebankovnihypoteky.net/nebankovni-hypoteky/ je finančním produktem dostupným i takovýmto problematickým žadatelům.

U nebankovních hypoték závisí hlavně na tom, aby měl žadatel na splácení a aby se za takovou hypotéku zaručil zástavou nemovitosti. A jakmile se toto zvládne, je tu naděje hraničící s jistotou, že žadateli vyhoví, a to rychle a spolehlivě, za výhodných podmínek.

Díky nebankovním hypotékám si tak může dát svůj život do pořádku pomalu každý, komu scházejí finanční prostředky. A nikdo nezůstane se svými jinak neřešitelnými problémy sám.