Některé nemoci jsou novodobé a vznikly díky civilizaci, která jde neustále kupředu. Některé jsou tu mnoho tisíc let a stále si s nimi nevíme rady. Jednou z takových nemocí, které se nám ještě nepodařilo vymýtit, je i malárie.

• Na naší planetě tato zákeřná nemoc řádí už neuvěřitelných padesát tisíc let.
• Každým rokem se nakazí stovky milionů lidí a z toho půl milionu jejím následkům podlehne.

Malárii přenášejí komáři z rodu Anopheles.Kromě této choroby přenášejí i řadu dalších, smrtelných nemocí. Například žlutou zimnici nebo virus zika.

• Komár ale není přímým nositelem malárie.
• Přenáší ho parazit, jehož je komár hostitelem.

Přes slinné žlázy komára se do lidského těla dostane nákaza krví až do jater a tam jsou schované přibližně měsíc. Mezitím se zevnitř požírají buňky. A tak nemoc tělem postupuje stále dál.

• Další oběti hledají v krvi v podobě červených krvinek.
• A tak to jde stále dál, až je zasaženo tělo natolik, že se ozve imunitní systém.

Mrtvých červených krvinek je už takový počet, že to tělo přestává zvládat.V tuto chvíli se nákaza projeví tím, že postiženého začne bolet hlava, má horečku, zimnici, křeče a někdy se může přidat i průjem. Pokud se malárie dostane do mozku, pak způsobí kóma, po kterém následuje smrt.

Nová naděje v boji s malárií

Vědci dělají, co mohou, aby si medicína dovedla s touto nebezpečnou nemocí poradit. Na Oxfordské univerzitě byla vyvinuta vakcína, která by měla být v několika následujících měsících zkoušena přímo v terénu. Pilotními pokusy prošla úspěšně. Problém je, že léky, které se používaly na malárii v minulých dobách, přestávají být účinné. Antimalarika nefungují u té nejohroženější skupiny, kterou jsou těhotné ženy a děti.

• Je tedy zapotřebí vyvinout skutečně účinný lék, protože by mohla nemoc mutovat a pak by vznikly další a mnohem odolnější kmeny.

Některé nemoci jsou novodobé a vznikly díky civilizaci, která jde neustále kupředu. Některé jsou tu mnoho tisíc let a stále si s nimi nevíme rady. Jednou z takových nemocí, které se nám ještě nepodařilo vymýtit, je i malárie.

• Na naší planetě tato zákeřná nemoc řádí už neuvěřitelných padesát tisíc let.
• Každým rokem se nakazí stovky milionů lidí a z toho půl milionu jejím následkům podlehne.

Malárii přenášejí komáři z rodu Anopheles.Kromě této choroby přenášejí i řadu dalších, smrtelných nemocí. Například žlutou zimnici nebo virus zika.

• Komár ale není přímým nositelem malárie.
• Přenáší ho parazit, jehož je komár hostitelem.

Přes slinné žlázy komára se do lidského těla dostane nákaza krví až do jater a tam jsou schované přibližně měsíc. Mezitím se zevnitř požírají buňky. A tak nemoc tělem postupuje stále dál.

• Další oběti hledají v krvi v podobě červených krvinek.
• A tak to jde stále dál, až je zasaženo tělo natolik, že se ozve imunitní systém.

Mrtvých červených krvinek je už takový počet, že to tělo přestává zvládat.V tuto chvíli se nákaza projeví tím, že postiženého začne bolet hlava, má horečku, zimnici, křeče a někdy se může přidat i průjem. Pokud se malárie dostane do mozku, pak způsobí kóma, po kterém následuje smrt.

Nová naděje v boji s malárií

Vědci dělají, co mohou, aby si medicína dovedla s touto nebezpečnou nemocí poradit. Na Oxfordské univerzitě byla vyvinuta vakcína, která by měla být v několika následujících měsících zkoušena přímo v terénu. Pilotními pokusy prošla úspěšně. Problém je, že léky, které se používaly na malárii v minulých dobách, přestávají být účinné. Antimalarika nefungují u té nejohroženější skupiny, kterou jsou těhotné ženy a děti.

• Je tedy zapotřebí vyvinout skutečně účinný lék, protože by mohla nemoc mutovat a pak by vznikly další a mnohem odolnější kmeny.

Některé nemoci jsou novodobé a vznikly díky civilizaci, která jde neustále kupředu. Některé jsou tu mnoho tisíc let a stále si s nimi nevíme rady. Jednou z takových nemocí, které se nám ještě nepodařilo vymýtit, je i malárie.

• Na naší planetě tato zákeřná nemoc řádí už neuvěřitelných padesát tisíc let.
• Každým rokem se nakazí stovky milionů lidí a z toho půl milionu jejím následkům podlehne.

Malárii přenášejí komáři z rodu Anopheles.Kromě této choroby přenášejí i řadu dalších, smrtelných nemocí. Například žlutou zimnici nebo virus zika.

• Komár ale není přímým nositelem malárie.
• Přenáší ho parazit, jehož je komár hostitelem.

Přes slinné žlázy komára se do lidského těla dostane nákaza krví až do jater a tam jsou schované přibližně měsíc. Mezitím se zevnitř požírají buňky. A tak nemoc tělem postupuje stále dál.

• Další oběti hledají v krvi v podobě červených krvinek.
• A tak to jde stále dál, až je zasaženo tělo natolik, že se ozve imunitní systém.

Mrtvých červených krvinek je už takový počet, že to tělo přestává zvládat.V tuto chvíli se nákaza projeví tím, že postiženého začne bolet hlava, má horečku, zimnici, křeče a někdy se může přidat i průjem. Pokud se malárie dostane do mozku, pak způsobí kóma, po kterém následuje smrt.

Nová naděje v boji s malárií

Vědci dělají, co mohou, aby si medicína dovedla s touto nebezpečnou nemocí poradit. Na Oxfordské univerzitě byla vyvinuta vakcína, která by měla být v několika následujících měsících zkoušena přímo v terénu. Pilotními pokusy prošla úspěšně. Problém je, že léky, které se používaly na malárii v minulých dobách, přestávají být účinné. Antimalarika nefungují u té nejohroženější skupiny, kterou jsou těhotné ženy a děti.

• Je tedy zapotřebí vyvinout skutečně účinný lék, protože by mohla nemoc mutovat a pak by vznikly další a mnohem odolnější kmeny.

Některé nemoci jsou novodobé a vznikly díky civilizaci, která jde neustále kupředu. Některé jsou tu mnoho tisíc let a stále si s nimi nevíme rady. Jednou z takových nemocí, které se nám ještě nepodařilo vymýtit, je i malárie.

• Na naší planetě tato zákeřná nemoc řádí už neuvěřitelných padesát tisíc let.
• Každým rokem se nakazí stovky milionů lidí a z toho půl milionu jejím následkům podlehne.

Malárii přenášejí komáři z rodu Anopheles.Kromě této choroby přenášejí i řadu dalších, smrtelných nemocí. Například žlutou zimnici nebo virus zika.

• Komár ale není přímým nositelem malárie.
• Přenáší ho parazit, jehož je komár hostitelem.

Přes slinné žlázy komára se do lidského těla dostane nákaza krví až do jater a tam jsou schované přibližně měsíc. Mezitím se zevnitř požírají buňky. A tak nemoc tělem postupuje stále dál.

• Další oběti hledají v krvi v podobě červených krvinek.
• A tak to jde stále dál, až je zasaženo tělo natolik, že se ozve imunitní systém.

Mrtvých červených krvinek je už takový počet, že to tělo přestává zvládat.V tuto chvíli se nákaza projeví tím, že postiženého začne bolet hlava, má horečku, zimnici, křeče a někdy se může přidat i průjem. Pokud se malárie dostane do mozku, pak způsobí kóma, po kterém následuje smrt.

Nová naděje v boji s malárií

Vědci dělají, co mohou, aby si medicína dovedla s touto nebezpečnou nemocí poradit. Na Oxfordské univerzitě byla vyvinuta vakcína, která by měla být v několika následujících měsících zkoušena přímo v terénu. Pilotními pokusy prošla úspěšně. Problém je, že léky, které se používaly na malárii v minulých dobách, přestávají být účinné. Antimalarika nefungují u té nejohroženější skupiny, kterou jsou těhotné ženy a děti.

• Je tedy zapotřebí vyvinout skutečně účinný lék, protože by mohla nemoc mutovat a pak by vznikly další a mnohem odolnější kmeny.

Brambory jsou v naší kuchyni neodmyslitelnou ingrediencí mnoha jídel. Dá se z nich připravit celá řada chutných a zajímavých pokrmů. Mohou posloužit jako příloha i jako samostatné jídlo. Koho by napadlo, že ještě v sedmnáctém století budily brambory nedůvěru a lidé je odmítali konzumovat.

• Nejprve byl brambor okrasnou květinou, kterou zahradníci pěstovali pro potěchu oka svého panstva.

Průlomovým okamžikem byla událost, ke které došlo v Jindřichově Hradci. Lidé viděli na ulici žebráka, jak se hladově a s požitkem živí právě bramborem.

• Na čemž by z našeho úhlu pohledu nebylo nic divného.
• Lidé v dobách nedostatku jedli i horší věci.

Důležité ale bylo, že se onen žebrák neotrávil, jak se lidé domnívali.

• Netrvalo dlouho a brambory se objevily na stole tehdejšího jindřichohradeckého pána, pokrokového Viléma Slavaty.

Brambory se dostaly i do lidového léčitelství. Mělo se jednat přímo o zázračný lék, který uzdravuje průjem nebo v dřívějších dobách neléčitelnou tuberkulózu.

Brambory pomáhaly v dobách hladomoru

Nejvíce byly brambory oceněny až v osmnáctém století, kdy pomáhaly lidem přežít v dobách hladomoru, který doprovázel války Marie Terezie s Pruskem.

• Možná právě z této doby pochází nejvíce lidových receptů, které jsou založené právě na bramborách.
• Daly se upravovat nasladko a naslano.
  • Brambory byly prostě základem chudých venkovských kuchyní.

V současné době máme k dispozici mnoho různých druhů brambor a můžeme si tak vybrat přesně podle toho, který pokrm se chystáme připravit. Brambory si také dodnes pěstují lidé na vesnicích. Je to totiž v podstatě nenáročná plodina, která při správném postupu může mít i celkem vysoký výnos.

• Nevýhodou je, že přitahuje celou řadu nepříjemných škůdců.
  • Stačí si vzpomenout na legendárního amerického brouka, kterým je obyčejná mandelinka bramborová.

Brambory jsou v naší kuchyni neodmyslitelnou ingrediencí mnoha jídel. Dá se z nich připravit celá řada chutných a zajímavých pokrmů. Mohou posloužit jako příloha i jako samostatné jídlo. Koho by napadlo, že ještě v sedmnáctém století budily brambory nedůvěru a lidé je odmítali konzumovat.

• Nejprve byl brambor okrasnou květinou, kterou zahradníci pěstovali pro potěchu oka svého panstva.

Průlomovým okamžikem byla událost, ke které došlo v Jindřichově Hradci. Lidé viděli na ulici žebráka, jak se hladově a s požitkem živí právě bramborem.

• Na čemž by z našeho úhlu pohledu nebylo nic divného.
• Lidé v dobách nedostatku jedli i horší věci.

Důležité ale bylo, že se onen žebrák neotrávil, jak se lidé domnívali.

• Netrvalo dlouho a brambory se objevily na stole tehdejšího jindřichohradeckého pána, pokrokového Viléma Slavaty.

Brambory se dostaly i do lidového léčitelství. Mělo se jednat přímo o zázračný lék, který uzdravuje průjem nebo v dřívějších dobách neléčitelnou tuberkulózu.

Brambory pomáhaly v dobách hladomoru

Nejvíce byly brambory oceněny až v osmnáctém století, kdy pomáhaly lidem přežít v dobách hladomoru, který doprovázel války Marie Terezie s Pruskem.

• Možná právě z této doby pochází nejvíce lidových receptů, které jsou založené právě na bramborách.
• Daly se upravovat nasladko a naslano.
  • Brambory byly prostě základem chudých venkovských kuchyní.

V současné době máme k dispozici mnoho různých druhů brambor a můžeme si tak vybrat přesně podle toho, který pokrm se chystáme připravit. Brambory si také dodnes pěstují lidé na vesnicích. Je to totiž v podstatě nenáročná plodina, která při správném postupu může mít i celkem vysoký výnos.

• Nevýhodou je, že přitahuje celou řadu nepříjemných škůdců.
  • Stačí si vzpomenout na legendárního amerického brouka, kterým je obyčejná mandelinka bramborová.

Brambory jsou v naší kuchyni neodmyslitelnou ingrediencí mnoha jídel. Dá se z nich připravit celá řada chutných a zajímavých pokrmů. Mohou posloužit jako příloha i jako samostatné jídlo. Koho by napadlo, že ještě v sedmnáctém století budily brambory nedůvěru a lidé je odmítali konzumovat.

• Nejprve byl brambor okrasnou květinou, kterou zahradníci pěstovali pro potěchu oka svého panstva.

Průlomovým okamžikem byla událost, ke které došlo v Jindřichově Hradci. Lidé viděli na ulici žebráka, jak se hladově a s požitkem živí právě bramborem.

• Na čemž by z našeho úhlu pohledu nebylo nic divného.
• Lidé v dobách nedostatku jedli i horší věci.

Důležité ale bylo, že se onen žebrák neotrávil, jak se lidé domnívali.

• Netrvalo dlouho a brambory se objevily na stole tehdejšího jindřichohradeckého pána, pokrokového Viléma Slavaty.

Brambory se dostaly i do lidového léčitelství. Mělo se jednat přímo o zázračný lék, který uzdravuje průjem nebo v dřívějších dobách neléčitelnou tuberkulózu.

Brambory pomáhaly v dobách hladomoru

Nejvíce byly brambory oceněny až v osmnáctém století, kdy pomáhaly lidem přežít v dobách hladomoru, který doprovázel války Marie Terezie s Pruskem.

• Možná právě z této doby pochází nejvíce lidových receptů, které jsou založené právě na bramborách.
• Daly se upravovat nasladko a naslano.
  • Brambory byly prostě základem chudých venkovských kuchyní.

V současné době máme k dispozici mnoho různých druhů brambor a můžeme si tak vybrat přesně podle toho, který pokrm se chystáme připravit. Brambory si také dodnes pěstují lidé na vesnicích. Je to totiž v podstatě nenáročná plodina, která při správném postupu může mít i celkem vysoký výnos.

• Nevýhodou je, že přitahuje celou řadu nepříjemných škůdců.
  • Stačí si vzpomenout na legendárního amerického brouka, kterým je obyčejná mandelinka bramborová.

Brambory jsou v naší kuchyni neodmyslitelnou ingrediencí mnoha jídel. Dá se z nich připravit celá řada chutných a zajímavých pokrmů. Mohou posloužit jako příloha i jako samostatné jídlo. Koho by napadlo, že ještě v sedmnáctém století budily brambory nedůvěru a lidé je odmítali konzumovat.

• Nejprve byl brambor okrasnou květinou, kterou zahradníci pěstovali pro potěchu oka svého panstva.

Průlomovým okamžikem byla událost, ke které došlo v Jindřichově Hradci. Lidé viděli na ulici žebráka, jak se hladově a s požitkem živí právě bramborem.

• Na čemž by z našeho úhlu pohledu nebylo nic divného.
• Lidé v dobách nedostatku jedli i horší věci.

Důležité ale bylo, že se onen žebrák neotrávil, jak se lidé domnívali.

• Netrvalo dlouho a brambory se objevily na stole tehdejšího jindřichohradeckého pána, pokrokového Viléma Slavaty.

Brambory se dostaly i do lidového léčitelství. Mělo se jednat přímo o zázračný lék, který uzdravuje průjem nebo v dřívějších dobách neléčitelnou tuberkulózu.

Brambory pomáhaly v dobách hladomoru

Nejvíce byly brambory oceněny až v osmnáctém století, kdy pomáhaly lidem přežít v dobách hladomoru, který doprovázel války Marie Terezie s Pruskem.

• Možná právě z této doby pochází nejvíce lidových receptů, které jsou založené právě na bramborách.
• Daly se upravovat nasladko a naslano.
  • Brambory byly prostě základem chudých venkovských kuchyní.

V současné době máme k dispozici mnoho různých druhů brambor a můžeme si tak vybrat přesně podle toho, který pokrm se chystáme připravit. Brambory si také dodnes pěstují lidé na vesnicích. Je to totiž v podstatě nenáročná plodina, která při správném postupu může mít i celkem vysoký výnos.

• Nevýhodou je, že přitahuje celou řadu nepříjemných škůdců.
  • Stačí si vzpomenout na legendárního amerického brouka, kterým je obyčejná mandelinka bramborová.

Některé sporty byly až donedávna považovány za čistě mužskou záležitost. Do této kategorie spadaly především sporty silové. Jedním z nich je kulturistika. Její historie spadá až do dob starověku. A to zejména do starověkého Řecka. Muži se snažili své tělo co nejvíce vypracovat především posilováním.

• Cesta ke kulturistice jakožto sportovnímu odvětví byla ale ještě dlouhá.
• Poprvé se dostala do povědomí jako sport až koncem 19. století v USA.
  • Do Evropy se dostává až s koncem druhé světové války.

Ale už od zmíněného 19. století začaly vznikat různé studie, které měly napomoci formování těla.Na základě poznatků o fungování lidského těla se vytvářely různé cvičební sestavy, systémy a také se kulturistika dostávala do škol.

• Průkopníkem moderních metod sportovní kulturistiky byl Eugen Snadow, který žil na přelomu devatenáctého a dvacátého století.
• O tomto sportu vydal i knihu, která byla přijata s velkým zájmem a stala se tak učebnicí pro začínající kulturisty.

V Československu měla kulturistika velké zpoždění

Do Československa pronikla kulturistika oficiálně až s velkým zpožděním. Jako sportovní odvětví byla u nás uznána teprve v roce 1964. A to přesto, že první oficiální soutěž o titul se konala v USA už roku 1939.

• Není bez zajímavosti, že se na vývoji i propagaci kulturistiky ve světě zasloužil potomek slovenských imigrantů, kterým byl John Grimek.
• Ten také zvítězil hned v prvních dvou ročnících soutěže o titul Mr. Amerika.
• O pár let později si vítězství zopakoval.

Jeho nástupcem byl stejně úspěšný Steve Reeves. Oba sportovci si zakládali na komplexním posilování celého těla. Jejich životním názorem v tomto ohledu bylo, že se nemá sportovec soustředit pouze na nadměrné posilování pouze některých svalů. V současné době se lze věnovat kondiční kulturistice, se kterou se setkáme především ve fitness centrech a posilovnách.

Některé sporty byly až donedávna považovány za čistě mužskou záležitost. Do této kategorie spadaly především sporty silové. Jedním z nich je kulturistika. Její historie spadá až do dob starověku. A to zejména do starověkého Řecka. Muži se snažili své tělo co nejvíce vypracovat především posilováním.

• Cesta ke kulturistice jakožto sportovnímu odvětví byla ale ještě dlouhá.
• Poprvé se dostala do povědomí jako sport až koncem 19. století v USA.
  • Do Evropy se dostává až s koncem druhé světové války.

Ale už od zmíněného 19. století začaly vznikat různé studie, které měly napomoci formování těla.Na základě poznatků o fungování lidského těla se vytvářely různé cvičební sestavy, systémy a také se kulturistika dostávala do škol.

• Průkopníkem moderních metod sportovní kulturistiky byl Eugen Snadow, který žil na přelomu devatenáctého a dvacátého století.
• O tomto sportu vydal i knihu, která byla přijata s velkým zájmem a stala se tak učebnicí pro začínající kulturisty.

V Československu měla kulturistika velké zpoždění

Do Československa pronikla kulturistika oficiálně až s velkým zpožděním. Jako sportovní odvětví byla u nás uznána teprve v roce 1964. A to přesto, že první oficiální soutěž o titul se konala v USA už roku 1939.

• Není bez zajímavosti, že se na vývoji i propagaci kulturistiky ve světě zasloužil potomek slovenských imigrantů, kterým byl John Grimek.
• Ten také zvítězil hned v prvních dvou ročnících soutěže o titul Mr. Amerika.
• O pár let později si vítězství zopakoval.

Jeho nástupcem byl stejně úspěšný Steve Reeves. Oba sportovci si zakládali na komplexním posilování celého těla. Jejich životním názorem v tomto ohledu bylo, že se nemá sportovec soustředit pouze na nadměrné posilování pouze některých svalů. V současné době se lze věnovat kondiční kulturistice, se kterou se setkáme především ve fitness centrech a posilovnách.