Blog

O mužích existuje celá řada nejrůznějších definic. Jsou na tom tedy podobně jako leccos, co nás na světě obklopuje a co se dá také nejednou vnímat různě.
O mužích se třeba dříve tradovalo a dodnes traduje, že by měli postavit dům, zplodit syna a zasadit strom. Jenže co z toho dodnes vlastně mužům zbylo?

Nejednou si tito spíše berou hypotéky, než aby vzali cihlu do ruky, a nelze se jim ani divit, protože vyběhat si dnes všechna povolení, to je pomalu nadlidský výkon, a kdyby měli při stavbě zvládnout pověstné celé devatero řemesel, neměli by čas chodit do práce a postihla by je tak příslovečná desátá bída. Sázet stromky by muž sice mohl, ale to by šlo nejspíše jen v podobě brigády v lese, kde štípou komáři a bolí nohy, takže ‚do toho vždycky něco vleze‘. A to plození syna… kdo z mužů si dovolí tolik pokusů, než takový mužský potomek přijde na řadu, a kterému z mužů to vlastně dovolí i jeho emancipovaná partnerka, že? Takže by se dnes mělo spíše říkat, že by měli muži splatit dům, trochu zapracovat na populační křivce a sázet dejme tomu Sportku.

Muži by pak také měli být galantními rytíři, činícími svým partnerkám šlechetné skutky. A i když se toto nejednou děje, nevypadá to tak. Když muž přinese ženě květinu, je nejednou sepsut, že nepřinesl raději nějakou zeleninu ze supermarketu, případně je (je-li toho schopen) ihned podezříván z toho, že byl své partnerce nevěrný a hryže ho špatné svědomí. A nějaké hodnotné dary z lásky vesměs nepřicházejí v úvahu, protože takoví muži často musejí doma po výplatě ‚udělat stojku‘. A pak jim toho moc nezbyde.
A muži by také měli být skutečnými železnými muži, chrabrými udaty bez bázně a hany. Měli by, ale nejsou. Protože i když po nějakém takovém žena zprvu zatouží, nakonec tento stane klidně i před soudem coby domácí násilník, se vším, co to obnáší.
Takže je dnešní muž vesměs spíše jen takový bačkora pod pantoflem. Svět si to žádá.

O mužích existuje celá řada nejrůznějších definic. Jsou na tom tedy podobně jako leccos, co nás na světě obklopuje a co se dá také nejednou vnímat různě.
O mužích se třeba dříve tradovalo a dodnes traduje, že by měli postavit dům, zplodit syna a zasadit strom. Jenže co z toho dodnes vlastně mužům zbylo?

Nejednou si tito spíše berou hypotéky, než aby vzali cihlu do ruky, a nelze se jim ani divit, protože vyběhat si dnes všechna povolení, to je pomalu nadlidský výkon, a kdyby měli při stavbě zvládnout pověstné celé devatero řemesel, neměli by čas chodit do práce a postihla by je tak příslovečná desátá bída. Sázet stromky by muž sice mohl, ale to by šlo nejspíše jen v podobě brigády v lese, kde štípou komáři a bolí nohy, takže ‚do toho vždycky něco vleze‘. A to plození syna… kdo z mužů si dovolí tolik pokusů, než takový mužský potomek přijde na řadu, a kterému z mužů to vlastně dovolí i jeho emancipovaná partnerka, že? Takže by se dnes mělo spíše říkat, že by měli muži splatit dům, trochu zapracovat na populační křivce a sázet dejme tomu Sportku.

Muži by pak také měli být galantními rytíři, činícími svým partnerkám šlechetné skutky. A i když se toto nejednou děje, nevypadá to tak. Když muž přinese ženě květinu, je nejednou sepsut, že nepřinesl raději nějakou zeleninu ze supermarketu, případně je (je-li toho schopen) ihned podezříván z toho, že byl své partnerce nevěrný a hryže ho špatné svědomí. A nějaké hodnotné dary z lásky vesměs nepřicházejí v úvahu, protože takoví muži často musejí doma po výplatě ‚udělat stojku‘. A pak jim toho moc nezbyde.
A muži by také měli být skutečnými železnými muži, chrabrými udaty bez bázně a hany. Měli by, ale nejsou. Protože i když po nějakém takovém žena zprvu zatouží, nakonec tento stane klidně i před soudem coby domácí násilník, se vším, co to obnáší.
Takže je dnešní muž vesměs spíše jen takový bačkora pod pantoflem. Svět si to žádá.

O mužích existuje celá řada nejrůznějších definic. Jsou na tom tedy podobně jako leccos, co nás na světě obklopuje a co se dá také nejednou vnímat různě.
O mužích se třeba dříve tradovalo a dodnes traduje, že by měli postavit dům, zplodit syna a zasadit strom. Jenže co z toho dodnes vlastně mužům zbylo?

Nejednou si tito spíše berou hypotéky, než aby vzali cihlu do ruky, a nelze se jim ani divit, protože vyběhat si dnes všechna povolení, to je pomalu nadlidský výkon, a kdyby měli při stavbě zvládnout pověstné celé devatero řemesel, neměli by čas chodit do práce a postihla by je tak příslovečná desátá bída. Sázet stromky by muž sice mohl, ale to by šlo nejspíše jen v podobě brigády v lese, kde štípou komáři a bolí nohy, takže ‚do toho vždycky něco vleze‘. A to plození syna… kdo z mužů si dovolí tolik pokusů, než takový mužský potomek přijde na řadu, a kterému z mužů to vlastně dovolí i jeho emancipovaná partnerka, že? Takže by se dnes mělo spíše říkat, že by měli muži splatit dům, trochu zapracovat na populační křivce a sázet dejme tomu Sportku.

Muži by pak také měli být galantními rytíři, činícími svým partnerkám šlechetné skutky. A i když se toto nejednou děje, nevypadá to tak. Když muž přinese ženě květinu, je nejednou sepsut, že nepřinesl raději nějakou zeleninu ze supermarketu, případně je (je-li toho schopen) ihned podezříván z toho, že byl své partnerce nevěrný a hryže ho špatné svědomí. A nějaké hodnotné dary z lásky vesměs nepřicházejí v úvahu, protože takoví muži často musejí doma po výplatě ‚udělat stojku‘. A pak jim toho moc nezbyde.
A muži by také měli být skutečnými železnými muži, chrabrými udaty bez bázně a hany. Měli by, ale nejsou. Protože i když po nějakém takovém žena zprvu zatouží, nakonec tento stane klidně i před soudem coby domácí násilník, se vším, co to obnáší.
Takže je dnešní muž vesměs spíše jen takový bačkora pod pantoflem. Svět si to žádá.

O mužích existuje celá řada nejrůznějších definic. Jsou na tom tedy podobně jako leccos, co nás na světě obklopuje a co se dá také nejednou vnímat různě.
O mužích se třeba dříve tradovalo a dodnes traduje, že by měli postavit dům, zplodit syna a zasadit strom. Jenže co z toho dodnes vlastně mužům zbylo?

Nejednou si tito spíše berou hypotéky, než aby vzali cihlu do ruky, a nelze se jim ani divit, protože vyběhat si dnes všechna povolení, to je pomalu nadlidský výkon, a kdyby měli při stavbě zvládnout pověstné celé devatero řemesel, neměli by čas chodit do práce a postihla by je tak příslovečná desátá bída. Sázet stromky by muž sice mohl, ale to by šlo nejspíše jen v podobě brigády v lese, kde štípou komáři a bolí nohy, takže ‚do toho vždycky něco vleze‘. A to plození syna… kdo z mužů si dovolí tolik pokusů, než takový mužský potomek přijde na řadu, a kterému z mužů to vlastně dovolí i jeho emancipovaná partnerka, že? Takže by se dnes mělo spíše říkat, že by měli muži splatit dům, trochu zapracovat na populační křivce a sázet dejme tomu Sportku.

Muži by pak také měli být galantními rytíři, činícími svým partnerkám šlechetné skutky. A i když se toto nejednou děje, nevypadá to tak. Když muž přinese ženě květinu, je nejednou sepsut, že nepřinesl raději nějakou zeleninu ze supermarketu, případně je (je-li toho schopen) ihned podezříván z toho, že byl své partnerce nevěrný a hryže ho špatné svědomí. A nějaké hodnotné dary z lásky vesměs nepřicházejí v úvahu, protože takoví muži často musejí doma po výplatě ‚udělat stojku‘. A pak jim toho moc nezbyde.
A muži by také měli být skutečnými železnými muži, chrabrými udaty bez bázně a hany. Měli by, ale nejsou. Protože i když po nějakém takovém žena zprvu zatouží, nakonec tento stane klidně i před soudem coby domácí násilník, se vším, co to obnáší.
Takže je dnešní muž vesměs spíše jen takový bačkora pod pantoflem. Svět si to žádá.

I přesto, že byly či jsou ještě stále z důvodu vládního nařízení zavřené. Sportovci se už nemohou dočkat, až fitka znovu otevřou své brány pro všechny, kterým druh tohoto sportu přirostl k srdci a velmi jim chybí. Chybí jim hard core zóna, posilování na profi multifunkčních posilovacích věžích, benchpress. Někteří sice mají domácí zařízenou posilovnu, ale pociťují nedostatek osobních kontaktů. Cvičení je jaksi smutné, nemotivuje je tak, jako když se v posilce potkávají se svými známými, prohodí alespoň pár slov při tréninku či při přestávce u baru, kdy si nechají namíchat suplement drink.

Stejně tak jim nemá, kdo doma podržet náčiní, když je potřeba, helfnout či povzbudit. V posilovnách se scházejí lidé stejného ražení, i když každý může mít jinou motivaci. Někdo potřebuje zpevnit svalový korzet, aby předešel zdravotním potížím, druhý už zdravotní potíže má, takže hledá příčinu bolesti a došel až k tomu, že je nutno posílit svaly. Jinému dělají dobře pekáče buchet na břiše, další si potřebuje zvýšit sebevědomí. Pro ostatní je fitness životní styl.
Ať je to, jaké chce, jedno mají všichni stejné. Pracují se svým tělem, lépe ho poznávají, zpevňují svaly a dělají více pro své zdraví. Aby toto všechno mělo smysl, je třeba začít se věnovat i správné životosprávě. Co je platné, když se moříte hoďku dvě v posilovně a pak se doma nacpete k prasknutí a zalijete pivem a navrch se odměníte několika panáky vodky se slovy – vždyť si to zasloužím!
Nechce se nám věřit, že to někdo takhle má. Že se trápí v posilce, vydá spoustu energie a pak všechnu námahu pošle k ledu.

V každém případě, pokud posilování myslíte vážně, prostudujete i zdravé stravovací návyky. Jestliže se nedokážete orientovat ve výživových doplňcích, požádejte osobního trenéra o sestavení jídelníčku a doporučení, co a jaké výživové doplňky byste měli mít vždy v dosahu a čeho se vyvarovat.

I přesto, že byly či jsou ještě stále z důvodu vládního nařízení zavřené. Sportovci se už nemohou dočkat, až fitka znovu otevřou své brány pro všechny, kterým druh tohoto sportu přirostl k srdci a velmi jim chybí. Chybí jim hard core zóna, posilování na profi multifunkčních posilovacích věžích, benchpress. Někteří sice mají domácí zařízenou posilovnu, ale pociťují nedostatek osobních kontaktů. Cvičení je jaksi smutné, nemotivuje je tak, jako když se v posilce potkávají se svými známými, prohodí alespoň pár slov při tréninku či při přestávce u baru, kdy si nechají namíchat suplement drink.

Stejně tak jim nemá, kdo doma podržet náčiní, když je potřeba, helfnout či povzbudit. V posilovnách se scházejí lidé stejného ražení, i když každý může mít jinou motivaci. Někdo potřebuje zpevnit svalový korzet, aby předešel zdravotním potížím, druhý už zdravotní potíže má, takže hledá příčinu bolesti a došel až k tomu, že je nutno posílit svaly. Jinému dělají dobře pekáče buchet na břiše, další si potřebuje zvýšit sebevědomí. Pro ostatní je fitness životní styl.
Ať je to, jaké chce, jedno mají všichni stejné. Pracují se svým tělem, lépe ho poznávají, zpevňují svaly a dělají více pro své zdraví. Aby toto všechno mělo smysl, je třeba začít se věnovat i správné životosprávě. Co je platné, když se moříte hoďku dvě v posilovně a pak se doma nacpete k prasknutí a zalijete pivem a navrch se odměníte několika panáky vodky se slovy – vždyť si to zasloužím!
Nechce se nám věřit, že to někdo takhle má. Že se trápí v posilce, vydá spoustu energie a pak všechnu námahu pošle k ledu.

V každém případě, pokud posilování myslíte vážně, prostudujete i zdravé stravovací návyky. Jestliže se nedokážete orientovat ve výživových doplňcích, požádejte osobního trenéra o sestavení jídelníčku a doporučení, co a jaké výživové doplňky byste měli mít vždy v dosahu a čeho se vyvarovat.

I přesto, že byly či jsou ještě stále z důvodu vládního nařízení zavřené. Sportovci se už nemohou dočkat, až fitka znovu otevřou své brány pro všechny, kterým druh tohoto sportu přirostl k srdci a velmi jim chybí. Chybí jim hard core zóna, posilování na profi multifunkčních posilovacích věžích, benchpress. Někteří sice mají domácí zařízenou posilovnu, ale pociťují nedostatek osobních kontaktů. Cvičení je jaksi smutné, nemotivuje je tak, jako když se v posilce potkávají se svými známými, prohodí alespoň pár slov při tréninku či při přestávce u baru, kdy si nechají namíchat suplement drink.

Stejně tak jim nemá, kdo doma podržet náčiní, když je potřeba, helfnout či povzbudit. V posilovnách se scházejí lidé stejného ražení, i když každý může mít jinou motivaci. Někdo potřebuje zpevnit svalový korzet, aby předešel zdravotním potížím, druhý už zdravotní potíže má, takže hledá příčinu bolesti a došel až k tomu, že je nutno posílit svaly. Jinému dělají dobře pekáče buchet na břiše, další si potřebuje zvýšit sebevědomí. Pro ostatní je fitness životní styl.
Ať je to, jaké chce, jedno mají všichni stejné. Pracují se svým tělem, lépe ho poznávají, zpevňují svaly a dělají více pro své zdraví. Aby toto všechno mělo smysl, je třeba začít se věnovat i správné životosprávě. Co je platné, když se moříte hoďku dvě v posilovně a pak se doma nacpete k prasknutí a zalijete pivem a navrch se odměníte několika panáky vodky se slovy – vždyť si to zasloužím!
Nechce se nám věřit, že to někdo takhle má. Že se trápí v posilce, vydá spoustu energie a pak všechnu námahu pošle k ledu.

V každém případě, pokud posilování myslíte vážně, prostudujete i zdravé stravovací návyky. Jestliže se nedokážete orientovat ve výživových doplňcích, požádejte osobního trenéra o sestavení jídelníčku a doporučení, co a jaké výživové doplňky byste měli mít vždy v dosahu a čeho se vyvarovat.

I přesto, že byly či jsou ještě stále z důvodu vládního nařízení zavřené. Sportovci se už nemohou dočkat, až fitka znovu otevřou své brány pro všechny, kterým druh tohoto sportu přirostl k srdci a velmi jim chybí. Chybí jim hard core zóna, posilování na profi multifunkčních posilovacích věžích, benchpress. Někteří sice mají domácí zařízenou posilovnu, ale pociťují nedostatek osobních kontaktů. Cvičení je jaksi smutné, nemotivuje je tak, jako když se v posilce potkávají se svými známými, prohodí alespoň pár slov při tréninku či při přestávce u baru, kdy si nechají namíchat suplement drink.

Stejně tak jim nemá, kdo doma podržet náčiní, když je potřeba, helfnout či povzbudit. V posilovnách se scházejí lidé stejného ražení, i když každý může mít jinou motivaci. Někdo potřebuje zpevnit svalový korzet, aby předešel zdravotním potížím, druhý už zdravotní potíže má, takže hledá příčinu bolesti a došel až k tomu, že je nutno posílit svaly. Jinému dělají dobře pekáče buchet na břiše, další si potřebuje zvýšit sebevědomí. Pro ostatní je fitness životní styl.
Ať je to, jaké chce, jedno mají všichni stejné. Pracují se svým tělem, lépe ho poznávají, zpevňují svaly a dělají více pro své zdraví. Aby toto všechno mělo smysl, je třeba začít se věnovat i správné životosprávě. Co je platné, když se moříte hoďku dvě v posilovně a pak se doma nacpete k prasknutí a zalijete pivem a navrch se odměníte několika panáky vodky se slovy – vždyť si to zasloužím!
Nechce se nám věřit, že to někdo takhle má. Že se trápí v posilce, vydá spoustu energie a pak všechnu námahu pošle k ledu.

V každém případě, pokud posilování myslíte vážně, prostudujete i zdravé stravovací návyky. Jestliže se nedokážete orientovat ve výživových doplňcích, požádejte osobního trenéra o sestavení jídelníčku a doporučení, co a jaké výživové doplňky byste měli mít vždy v dosahu a čeho se vyvarovat.

Co se dá říct o mužích? To je docela těžká otázka, na kterou se jenom těžko odpovídá. A to proto, že i když jsou tito od přírody vybaveni stejným hardwarem (jenž se s postupujícím věkem mění spíše na software), i oni jsou osobnostmi, které se tu více a tu méně liší jedna od druhé. A kromě tělesné schránky, jež se vyznačuje specifickou ‚ozdobou‘, kterou ženy postrádají, tak tito mohou být notně rozdílní a jako celek tedy stěží definovatelní.

Ovšem přesto jsou věci, jež se dají o mužích jako celku tu více a tu méně oprávněně tvrdit, i když je tu i celá řada výjimek, jež budou tato pravidla potvrzovat.
O mužích se například odedávna traduje, že jsou to lovci. A těmito zřejmě původně byli. Zřejmě proto, že navzdory svému věku ony dávné časy osobně nepamatuji. Muži by tak měli zřejmě mít v genech cosi, co je žene za kořistí.
Ovšem jakou kořist že dnešní muži loví a mohou lovit, že? Možnosti už jsou tu notně omezené, a tak kromě rybářů či nimrodů málokdo uloví živého tvora. A pořádají-li muži hon na něco jiného, pak jsou lovci sličných příslušnic opačného pohlaví. Což je ale rovněž notně zpochybněné, protože si tito daleko spíše jenom myslí, že ulovili ženu svých snů, zatímco je realitou, že spíš nějaká taková ulovila je a jen je nechává žít v blažené nevědomosti. A o skutečný lov žen tu vlastně vesměs ani jít nemůže, když si uvědomíme, kam až dospěly feminismus nebo akce typu #MeToo. Kdyby muž opravdu lovil, mohl by být nakonec i sám lapen, a tam, kde by skončil, aby se pro nedostatek žen pověstně obával sehnout ve sprše pro mýdlo.

A tak jsou dnešní muži spíše věřícími. Věřícími v to, že jsou lovci, pány tvorstva, dobyvateli nejen dívčích srdcí. Muži tak o sobě mohou tradovat to, co se odedávna říká, a v duchu rezignovat na naděje, že někdy budou skutečnými chlapy, ocelovými muži. Protože když už dnes pořádají na něco hon, pak je to snad jen hon na slevy v obchodech. A ani v tomto ohledu nejsou o tolik schopnější než jejich ženské protějšky.

Co se dá říct o mužích? To je docela těžká otázka, na kterou se jenom těžko odpovídá. A to proto, že i když jsou tito od přírody vybaveni stejným hardwarem (jenž se s postupujícím věkem mění spíše na software), i oni jsou osobnostmi, které se tu více a tu méně liší jedna od druhé. A kromě tělesné schránky, jež se vyznačuje specifickou ‚ozdobou‘, kterou ženy postrádají, tak tito mohou být notně rozdílní a jako celek tedy stěží definovatelní.

Ovšem přesto jsou věci, jež se dají o mužích jako celku tu více a tu méně oprávněně tvrdit, i když je tu i celá řada výjimek, jež budou tato pravidla potvrzovat.
O mužích se například odedávna traduje, že jsou to lovci. A těmito zřejmě původně byli. Zřejmě proto, že navzdory svému věku ony dávné časy osobně nepamatuji. Muži by tak měli zřejmě mít v genech cosi, co je žene za kořistí.
Ovšem jakou kořist že dnešní muži loví a mohou lovit, že? Možnosti už jsou tu notně omezené, a tak kromě rybářů či nimrodů málokdo uloví živého tvora. A pořádají-li muži hon na něco jiného, pak jsou lovci sličných příslušnic opačného pohlaví. Což je ale rovněž notně zpochybněné, protože si tito daleko spíše jenom myslí, že ulovili ženu svých snů, zatímco je realitou, že spíš nějaká taková ulovila je a jen je nechává žít v blažené nevědomosti. A o skutečný lov žen tu vlastně vesměs ani jít nemůže, když si uvědomíme, kam až dospěly feminismus nebo akce typu #MeToo. Kdyby muž opravdu lovil, mohl by být nakonec i sám lapen, a tam, kde by skončil, aby se pro nedostatek žen pověstně obával sehnout ve sprše pro mýdlo.

A tak jsou dnešní muži spíše věřícími. Věřícími v to, že jsou lovci, pány tvorstva, dobyvateli nejen dívčích srdcí. Muži tak o sobě mohou tradovat to, co se odedávna říká, a v duchu rezignovat na naděje, že někdy budou skutečnými chlapy, ocelovými muži. Protože když už dnes pořádají na něco hon, pak je to snad jen hon na slevy v obchodech. A ani v tomto ohledu nejsou o tolik schopnější než jejich ženské protějšky.