Blog

Co se dá říct o mužích? To je docela těžká otázka, na kterou se jenom těžko odpovídá. A to proto, že i když jsou tito od přírody vybaveni stejným hardwarem (jenž se s postupujícím věkem mění spíše na software), i oni jsou osobnostmi, které se tu více a tu méně liší jedna od druhé. A kromě tělesné schránky, jež se vyznačuje specifickou ‚ozdobou‘, kterou ženy postrádají, tak tito mohou být notně rozdílní a jako celek tedy stěží definovatelní.

Ovšem přesto jsou věci, jež se dají o mužích jako celku tu více a tu méně oprávněně tvrdit, i když je tu i celá řada výjimek, jež budou tato pravidla potvrzovat.
O mužích se například odedávna traduje, že jsou to lovci. A těmito zřejmě původně byli. Zřejmě proto, že navzdory svému věku ony dávné časy osobně nepamatuji. Muži by tak měli zřejmě mít v genech cosi, co je žene za kořistí.
Ovšem jakou kořist že dnešní muži loví a mohou lovit, že? Možnosti už jsou tu notně omezené, a tak kromě rybářů či nimrodů málokdo uloví živého tvora. A pořádají-li muži hon na něco jiného, pak jsou lovci sličných příslušnic opačného pohlaví. Což je ale rovněž notně zpochybněné, protože si tito daleko spíše jenom myslí, že ulovili ženu svých snů, zatímco je realitou, že spíš nějaká taková ulovila je a jen je nechává žít v blažené nevědomosti. A o skutečný lov žen tu vlastně vesměs ani jít nemůže, když si uvědomíme, kam až dospěly feminismus nebo akce typu #MeToo. Kdyby muž opravdu lovil, mohl by být nakonec i sám lapen, a tam, kde by skončil, aby se pro nedostatek žen pověstně obával sehnout ve sprše pro mýdlo.

A tak jsou dnešní muži spíše věřícími. Věřícími v to, že jsou lovci, pány tvorstva, dobyvateli nejen dívčích srdcí. Muži tak o sobě mohou tradovat to, co se odedávna říká, a v duchu rezignovat na naděje, že někdy budou skutečnými chlapy, ocelovými muži. Protože když už dnes pořádají na něco hon, pak je to snad jen hon na slevy v obchodech. A ani v tomto ohledu nejsou o tolik schopnější než jejich ženské protějšky.

Co se dá říct o mužích? To je docela těžká otázka, na kterou se jenom těžko odpovídá. A to proto, že i když jsou tito od přírody vybaveni stejným hardwarem (jenž se s postupujícím věkem mění spíše na software), i oni jsou osobnostmi, které se tu více a tu méně liší jedna od druhé. A kromě tělesné schránky, jež se vyznačuje specifickou ‚ozdobou‘, kterou ženy postrádají, tak tito mohou být notně rozdílní a jako celek tedy stěží definovatelní.

Ovšem přesto jsou věci, jež se dají o mužích jako celku tu více a tu méně oprávněně tvrdit, i když je tu i celá řada výjimek, jež budou tato pravidla potvrzovat.
O mužích se například odedávna traduje, že jsou to lovci. A těmito zřejmě původně byli. Zřejmě proto, že navzdory svému věku ony dávné časy osobně nepamatuji. Muži by tak měli zřejmě mít v genech cosi, co je žene za kořistí.
Ovšem jakou kořist že dnešní muži loví a mohou lovit, že? Možnosti už jsou tu notně omezené, a tak kromě rybářů či nimrodů málokdo uloví živého tvora. A pořádají-li muži hon na něco jiného, pak jsou lovci sličných příslušnic opačného pohlaví. Což je ale rovněž notně zpochybněné, protože si tito daleko spíše jenom myslí, že ulovili ženu svých snů, zatímco je realitou, že spíš nějaká taková ulovila je a jen je nechává žít v blažené nevědomosti. A o skutečný lov žen tu vlastně vesměs ani jít nemůže, když si uvědomíme, kam až dospěly feminismus nebo akce typu #MeToo. Kdyby muž opravdu lovil, mohl by být nakonec i sám lapen, a tam, kde by skončil, aby se pro nedostatek žen pověstně obával sehnout ve sprše pro mýdlo.

A tak jsou dnešní muži spíše věřícími. Věřícími v to, že jsou lovci, pány tvorstva, dobyvateli nejen dívčích srdcí. Muži tak o sobě mohou tradovat to, co se odedávna říká, a v duchu rezignovat na naděje, že někdy budou skutečnými chlapy, ocelovými muži. Protože když už dnes pořádají na něco hon, pak je to snad jen hon na slevy v obchodech. A ani v tomto ohledu nejsou o tolik schopnější než jejich ženské protějšky.

Když se řekne adrenalin, každý ví, že pod tímto slovem se skrývá něco nevšedního a také hodně odvážného. Adrenalinovým sportům se většina z nás běžně vyhýbá, jsou ale i tací, kteří je vyhledávají. Možná, že vám někdo dá podobný zážitek jako dárek, možná vy sami to chcete vyzkoušet. Alespoň jednou v životě by ale každý z nás měl zkusit něco extrémního. Na který z těchto sportů si troufnete vy?

Parašutismus s instruktorem

Vyskočit z letadla a nechat se unášet? Jasně, proč ne. Na tomto adrenalinovém sportu je skvělé, že vás po celou dobu letu jistí zkušený instruktor, který rozhodně ví, kdy má za šňůru od padáku zatáhnout. I když se to zdá jako zcela bezpečná zábava, ve chvíli, kdy máte skutečně z letadla vyskočit, vám bude tuhnout krev v žilách. Výsledný zážitek ale rozhodně stojí za to. Zážitek můžete také někomu darovat, dnes je to poměrně běžná věc.

Bungee – jumping jako klasika mezi adrenalinovými zážitky

Nemůžeme vynechat bungee-jumping, protože právě tento adrenalinový zážitek patří k těm úplně nejvyužívanějším. Jde o hodně krátký zážitek, za který si sice zaplatíte, ale určitě i tohle stojí za vyzkoušení. Padat sice budete sami bez instruktora, za to ale budete dostatečně jištění a těch pár vteřin pádu hlavou dolů vám přijde jako neskutečně dlouhá doba. Až to skončí, budete to chtít ale zaručeně zažít znovu.

Zorbing aneb když vás zavřou do průhledné koule

Zorbing je druh adrenalinového sportu, který se u nás stává stále oblíbenějším. Je to velmi prosté, necháte se zavřít do průhledné obrovské plastové koule a pustit z kopce dolů. Že si tento kolotoč vážně užijete, je téměř stoprocentní. Kromě zorbingu na souši můžete vyzkoušet i agua zorbing, který se provozuje na vodě. Někdy se tento sport provozuje i v zimě na zasněženém kopci. Jde o bezpečnou zábavu, která se stává součástí mnoha letních festivalů. Příležitostí si zazorbovat je tak skutečně hodně.
A který sport vyzkoušíte vy?

Když se řekne adrenalin, každý ví, že pod tímto slovem se skrývá něco nevšedního a také hodně odvážného. Adrenalinovým sportům se většina z nás běžně vyhýbá, jsou ale i tací, kteří je vyhledávají. Možná, že vám někdo dá podobný zážitek jako dárek, možná vy sami to chcete vyzkoušet. Alespoň jednou v životě by ale každý z nás měl zkusit něco extrémního. Na který z těchto sportů si troufnete vy?

Parašutismus s instruktorem

Vyskočit z letadla a nechat se unášet? Jasně, proč ne. Na tomto adrenalinovém sportu je skvělé, že vás po celou dobu letu jistí zkušený instruktor, který rozhodně ví, kdy má za šňůru od padáku zatáhnout. I když se to zdá jako zcela bezpečná zábava, ve chvíli, kdy máte skutečně z letadla vyskočit, vám bude tuhnout krev v žilách. Výsledný zážitek ale rozhodně stojí za to. Zážitek můžete také někomu darovat, dnes je to poměrně běžná věc.

Bungee – jumping jako klasika mezi adrenalinovými zážitky

Nemůžeme vynechat bungee-jumping, protože právě tento adrenalinový zážitek patří k těm úplně nejvyužívanějším. Jde o hodně krátký zážitek, za který si sice zaplatíte, ale určitě i tohle stojí za vyzkoušení. Padat sice budete sami bez instruktora, za to ale budete dostatečně jištění a těch pár vteřin pádu hlavou dolů vám přijde jako neskutečně dlouhá doba. Až to skončí, budete to chtít ale zaručeně zažít znovu.

Zorbing aneb když vás zavřou do průhledné koule

Zorbing je druh adrenalinového sportu, který se u nás stává stále oblíbenějším. Je to velmi prosté, necháte se zavřít do průhledné obrovské plastové koule a pustit z kopce dolů. Že si tento kolotoč vážně užijete, je téměř stoprocentní. Kromě zorbingu na souši můžete vyzkoušet i agua zorbing, který se provozuje na vodě. Někdy se tento sport provozuje i v zimě na zasněženém kopci. Jde o bezpečnou zábavu, která se stává součástí mnoha letních festivalů. Příležitostí si zazorbovat je tak skutečně hodně.
A který sport vyzkoušíte vy?

Když se řekne adrenalin, každý ví, že pod tímto slovem se skrývá něco nevšedního a také hodně odvážného. Adrenalinovým sportům se většina z nás běžně vyhýbá, jsou ale i tací, kteří je vyhledávají. Možná, že vám někdo dá podobný zážitek jako dárek, možná vy sami to chcete vyzkoušet. Alespoň jednou v životě by ale každý z nás měl zkusit něco extrémního. Na který z těchto sportů si troufnete vy?

Parašutismus s instruktorem

Vyskočit z letadla a nechat se unášet? Jasně, proč ne. Na tomto adrenalinovém sportu je skvělé, že vás po celou dobu letu jistí zkušený instruktor, který rozhodně ví, kdy má za šňůru od padáku zatáhnout. I když se to zdá jako zcela bezpečná zábava, ve chvíli, kdy máte skutečně z letadla vyskočit, vám bude tuhnout krev v žilách. Výsledný zážitek ale rozhodně stojí za to. Zážitek můžete také někomu darovat, dnes je to poměrně běžná věc.

Bungee – jumping jako klasika mezi adrenalinovými zážitky

Nemůžeme vynechat bungee-jumping, protože právě tento adrenalinový zážitek patří k těm úplně nejvyužívanějším. Jde o hodně krátký zážitek, za který si sice zaplatíte, ale určitě i tohle stojí za vyzkoušení. Padat sice budete sami bez instruktora, za to ale budete dostatečně jištění a těch pár vteřin pádu hlavou dolů vám přijde jako neskutečně dlouhá doba. Až to skončí, budete to chtít ale zaručeně zažít znovu.

Zorbing aneb když vás zavřou do průhledné koule

Zorbing je druh adrenalinového sportu, který se u nás stává stále oblíbenějším. Je to velmi prosté, necháte se zavřít do průhledné obrovské plastové koule a pustit z kopce dolů. Že si tento kolotoč vážně užijete, je téměř stoprocentní. Kromě zorbingu na souši můžete vyzkoušet i agua zorbing, který se provozuje na vodě. Někdy se tento sport provozuje i v zimě na zasněženém kopci. Jde o bezpečnou zábavu, která se stává součástí mnoha letních festivalů. Příležitostí si zazorbovat je tak skutečně hodně.
A který sport vyzkoušíte vy?

Když se řekne adrenalin, každý ví, že pod tímto slovem se skrývá něco nevšedního a také hodně odvážného. Adrenalinovým sportům se většina z nás běžně vyhýbá, jsou ale i tací, kteří je vyhledávají. Možná, že vám někdo dá podobný zážitek jako dárek, možná vy sami to chcete vyzkoušet. Alespoň jednou v životě by ale každý z nás měl zkusit něco extrémního. Na který z těchto sportů si troufnete vy?

Parašutismus s instruktorem

Vyskočit z letadla a nechat se unášet? Jasně, proč ne. Na tomto adrenalinovém sportu je skvělé, že vás po celou dobu letu jistí zkušený instruktor, který rozhodně ví, kdy má za šňůru od padáku zatáhnout. I když se to zdá jako zcela bezpečná zábava, ve chvíli, kdy máte skutečně z letadla vyskočit, vám bude tuhnout krev v žilách. Výsledný zážitek ale rozhodně stojí za to. Zážitek můžete také někomu darovat, dnes je to poměrně běžná věc.

Bungee – jumping jako klasika mezi adrenalinovými zážitky

Nemůžeme vynechat bungee-jumping, protože právě tento adrenalinový zážitek patří k těm úplně nejvyužívanějším. Jde o hodně krátký zážitek, za který si sice zaplatíte, ale určitě i tohle stojí za vyzkoušení. Padat sice budete sami bez instruktora, za to ale budete dostatečně jištění a těch pár vteřin pádu hlavou dolů vám přijde jako neskutečně dlouhá doba. Až to skončí, budete to chtít ale zaručeně zažít znovu.

Zorbing aneb když vás zavřou do průhledné koule

Zorbing je druh adrenalinového sportu, který se u nás stává stále oblíbenějším. Je to velmi prosté, necháte se zavřít do průhledné obrovské plastové koule a pustit z kopce dolů. Že si tento kolotoč vážně užijete, je téměř stoprocentní. Kromě zorbingu na souši můžete vyzkoušet i agua zorbing, který se provozuje na vodě. Někdy se tento sport provozuje i v zimě na zasněženém kopci. Jde o bezpečnou zábavu, která se stává součástí mnoha letních festivalů. Příležitostí si zazorbovat je tak skutečně hodně.
A který sport vyzkoušíte vy?

O technologiích se u nás mluví leckde, a to klidně i docela často. Toto slovo tu už zdomácnělo a bereme ho často jako samozřejmost. A to vlastně navzdory tomu, že si nejednou ani nedokážeme pořádně vysvětlit, co se za tímto skrývá. Technologie jsou prostě technologie a ty znamenají, že… Ani se nad tím nezamýšlíme a jdeme zase dál. Protože někdy nemáme důvod si nad tím lámat hlavu a někdy si tím mozkové závity zatěžovat nechceme.

A aby bylo konečně jasno, abychom si konečně uvědomili, co se za tímto termínem skrývá, pojďme si ho objasnit. Alespoň trochu, alespoň poněkud povrchně.
Jak praví definice, je technologie slovem řeckého původu, které označuje obor techniky, uplatňující se napříč všemi jejími odvětvími i obdobnými složkami lidské kultury. Úlohou takové technologie je tvorba, zavádění a zdokonalování různých výrobních postupů, jež mohou být podle konkrétního oboru někdy postupy a procedurami mechanickými, někdy elektrotechnickými, elektronickými, jadernými, fyzikálně chemickými, chemickými, biochemickými, potravinářskými a jinými.
V novějším pojetí se pak za technologie považují i technika, nejmodernější technika, elektronika, nanotechnologie a podobně.

A aby toho nebylo ani tak dost, je za technologie považován třeba i souhrn výrobních a služebních prostředků či prostředků opravy daného podniku, jako technologie se mohou označovat i veškeré prostředky použité při výrobě, službě nebo opravě, mohou to být i dokumenty považované za výrobní tajemství nebo know-how dané firmy, jako jsou prospekty, technické výkresy či dokumentace, plány, schémata, výrobní postupy atd. A konec konců se mohou technologie vnímat i jako oddělení technické přípravy výroby ve výrobním podniku, kde probíhá celý proces přípravy výroby.
Je toho docela dost, že? A tak vlastně ani není divu, že si prostě nejednou řekneme slovo ‚technologie‘ a dál už se v tom nevrtáme. Je to tak jednodušší.

O technologiích se u nás mluví leckde, a to klidně i docela často. Toto slovo tu už zdomácnělo a bereme ho často jako samozřejmost. A to vlastně navzdory tomu, že si nejednou ani nedokážeme pořádně vysvětlit, co se za tímto skrývá. Technologie jsou prostě technologie a ty znamenají, že… Ani se nad tím nezamýšlíme a jdeme zase dál. Protože někdy nemáme důvod si nad tím lámat hlavu a někdy si tím mozkové závity zatěžovat nechceme.

A aby bylo konečně jasno, abychom si konečně uvědomili, co se za tímto termínem skrývá, pojďme si ho objasnit. Alespoň trochu, alespoň poněkud povrchně.
Jak praví definice, je technologie slovem řeckého původu, které označuje obor techniky, uplatňující se napříč všemi jejími odvětvími i obdobnými složkami lidské kultury. Úlohou takové technologie je tvorba, zavádění a zdokonalování různých výrobních postupů, jež mohou být podle konkrétního oboru někdy postupy a procedurami mechanickými, někdy elektrotechnickými, elektronickými, jadernými, fyzikálně chemickými, chemickými, biochemickými, potravinářskými a jinými.
V novějším pojetí se pak za technologie považují i technika, nejmodernější technika, elektronika, nanotechnologie a podobně.

A aby toho nebylo ani tak dost, je za technologie považován třeba i souhrn výrobních a služebních prostředků či prostředků opravy daného podniku, jako technologie se mohou označovat i veškeré prostředky použité při výrobě, službě nebo opravě, mohou to být i dokumenty považované za výrobní tajemství nebo know-how dané firmy, jako jsou prospekty, technické výkresy či dokumentace, plány, schémata, výrobní postupy atd. A konec konců se mohou technologie vnímat i jako oddělení technické přípravy výroby ve výrobním podniku, kde probíhá celý proces přípravy výroby.
Je toho docela dost, že? A tak vlastně ani není divu, že si prostě nejednou řekneme slovo ‚technologie‘ a dál už se v tom nevrtáme. Je to tak jednodušší.

O technologiích se u nás mluví leckde, a to klidně i docela často. Toto slovo tu už zdomácnělo a bereme ho často jako samozřejmost. A to vlastně navzdory tomu, že si nejednou ani nedokážeme pořádně vysvětlit, co se za tímto skrývá. Technologie jsou prostě technologie a ty znamenají, že… Ani se nad tím nezamýšlíme a jdeme zase dál. Protože někdy nemáme důvod si nad tím lámat hlavu a někdy si tím mozkové závity zatěžovat nechceme.

A aby bylo konečně jasno, abychom si konečně uvědomili, co se za tímto termínem skrývá, pojďme si ho objasnit. Alespoň trochu, alespoň poněkud povrchně.
Jak praví definice, je technologie slovem řeckého původu, které označuje obor techniky, uplatňující se napříč všemi jejími odvětvími i obdobnými složkami lidské kultury. Úlohou takové technologie je tvorba, zavádění a zdokonalování různých výrobních postupů, jež mohou být podle konkrétního oboru někdy postupy a procedurami mechanickými, někdy elektrotechnickými, elektronickými, jadernými, fyzikálně chemickými, chemickými, biochemickými, potravinářskými a jinými.
V novějším pojetí se pak za technologie považují i technika, nejmodernější technika, elektronika, nanotechnologie a podobně.

A aby toho nebylo ani tak dost, je za technologie považován třeba i souhrn výrobních a služebních prostředků či prostředků opravy daného podniku, jako technologie se mohou označovat i veškeré prostředky použité při výrobě, službě nebo opravě, mohou to být i dokumenty považované za výrobní tajemství nebo know-how dané firmy, jako jsou prospekty, technické výkresy či dokumentace, plány, schémata, výrobní postupy atd. A konec konců se mohou technologie vnímat i jako oddělení technické přípravy výroby ve výrobním podniku, kde probíhá celý proces přípravy výroby.
Je toho docela dost, že? A tak vlastně ani není divu, že si prostě nejednou řekneme slovo ‚technologie‘ a dál už se v tom nevrtáme. Je to tak jednodušší.

O technologiích se u nás mluví leckde, a to klidně i docela často. Toto slovo tu už zdomácnělo a bereme ho často jako samozřejmost. A to vlastně navzdory tomu, že si nejednou ani nedokážeme pořádně vysvětlit, co se za tímto skrývá. Technologie jsou prostě technologie a ty znamenají, že… Ani se nad tím nezamýšlíme a jdeme zase dál. Protože někdy nemáme důvod si nad tím lámat hlavu a někdy si tím mozkové závity zatěžovat nechceme.

A aby bylo konečně jasno, abychom si konečně uvědomili, co se za tímto termínem skrývá, pojďme si ho objasnit. Alespoň trochu, alespoň poněkud povrchně.
Jak praví definice, je technologie slovem řeckého původu, které označuje obor techniky, uplatňující se napříč všemi jejími odvětvími i obdobnými složkami lidské kultury. Úlohou takové technologie je tvorba, zavádění a zdokonalování různých výrobních postupů, jež mohou být podle konkrétního oboru někdy postupy a procedurami mechanickými, někdy elektrotechnickými, elektronickými, jadernými, fyzikálně chemickými, chemickými, biochemickými, potravinářskými a jinými.
V novějším pojetí se pak za technologie považují i technika, nejmodernější technika, elektronika, nanotechnologie a podobně.

A aby toho nebylo ani tak dost, je za technologie považován třeba i souhrn výrobních a služebních prostředků či prostředků opravy daného podniku, jako technologie se mohou označovat i veškeré prostředky použité při výrobě, službě nebo opravě, mohou to být i dokumenty považované za výrobní tajemství nebo know-how dané firmy, jako jsou prospekty, technické výkresy či dokumentace, plány, schémata, výrobní postupy atd. A konec konců se mohou technologie vnímat i jako oddělení technické přípravy výroby ve výrobním podniku, kde probíhá celý proces přípravy výroby.
Je toho docela dost, že? A tak vlastně ani není divu, že si prostě nejednou řekneme slovo ‚technologie‘ a dál už se v tom nevrtáme. Je to tak jednodušší.