Blog

Jen málokterá kuchyně se dnes obejde bez tak úžasného vynálezu, jakým je tlakový hrnec. Šetří mnoho času i energie nejen v domácnostech, ale i v profesionálních kuchyních. Za dobu své existence ušel ale opravdu dlouhou a mnohdy i nelehkou cestu.

• Je až neuvěřitelné, že první tlakový hrnec spatřil světlo světa už roku 1679.
• Byl jedním z vynálezů Denise Papina.
  • Aby Papin svůj vynález prosadil, prezentoval ho v Londýně, kam pozval i britskou královskou společnost.
  • A jak jinak prezentovat hrnec a jeho výhody nežli v něm uvařit jídlo, které dal svým hostům ochutnat.

Mezitím, co jedli, vyprávěl jim o všech výhodách, které tento způsob přípravy jídla přináší.Princip tlakového hrnce byl jednoduchý a v podstatě se od té doby nezměnil. Až na jeden důležitý detail. V hrnci se díky vaření hromadila pára, která vycházela takovou pojistkou. A právě to býval někdy problém. Pokud se nahromadilo páry příliš mnoho a pojistka nestíhala, pak hrnce prostě explodoval. Když se o této „drobné vadě na kráse“ dozvěděla veřejnost, zájem o hrnec upadl.

Dnes už exploze nehrozí

Trvalo velice dlouho, nežli byl „papiňák“ domyšlen. Teprve roku 1927 na hrnec přibyl pojistný ventil, který byl bezpečnější. Důvěra v jeho používání byla ale stále celkem malá. Vše prolomil rok 1944, kdy se na trhu objevil hliníkový hrnec s dvěma ventily. Jedním otočným a druhým bezpečnostním. Pokud došlo k přetlaku, pak se víko zdeformovalo a pára tak unikla i bez nutného výbuchu.

• V současné době jsou tlakové hrnce bezpečné ze všech hledisek.
• Což znamená, že se vyměnil i výrobní materiál.
  • Hliník za zdravotně nezávadný nerez.

Kromě toho se tlakové hrnce vyrábějí v mnoha typových i velikostních variantách.Jejich využití je tedy možné nejen v klasických domácnostech, ale i v restauračních zařízeních nebo velkokapacitních vývařovnách.

Jen málokterá kuchyně se dnes obejde bez tak úžasného vynálezu, jakým je tlakový hrnec. Šetří mnoho času i energie nejen v domácnostech, ale i v profesionálních kuchyních. Za dobu své existence ušel ale opravdu dlouhou a mnohdy i nelehkou cestu.

• Je až neuvěřitelné, že první tlakový hrnec spatřil světlo světa už roku 1679.
• Byl jedním z vynálezů Denise Papina.
  • Aby Papin svůj vynález prosadil, prezentoval ho v Londýně, kam pozval i britskou královskou společnost.
  • A jak jinak prezentovat hrnec a jeho výhody nežli v něm uvařit jídlo, které dal svým hostům ochutnat.

Mezitím, co jedli, vyprávěl jim o všech výhodách, které tento způsob přípravy jídla přináší.Princip tlakového hrnce byl jednoduchý a v podstatě se od té doby nezměnil. Až na jeden důležitý detail. V hrnci se díky vaření hromadila pára, která vycházela takovou pojistkou. A právě to býval někdy problém. Pokud se nahromadilo páry příliš mnoho a pojistka nestíhala, pak hrnce prostě explodoval. Když se o této „drobné vadě na kráse“ dozvěděla veřejnost, zájem o hrnec upadl.

Dnes už exploze nehrozí

Trvalo velice dlouho, nežli byl „papiňák“ domyšlen. Teprve roku 1927 na hrnec přibyl pojistný ventil, který byl bezpečnější. Důvěra v jeho používání byla ale stále celkem malá. Vše prolomil rok 1944, kdy se na trhu objevil hliníkový hrnec s dvěma ventily. Jedním otočným a druhým bezpečnostním. Pokud došlo k přetlaku, pak se víko zdeformovalo a pára tak unikla i bez nutného výbuchu.

• V současné době jsou tlakové hrnce bezpečné ze všech hledisek.
• Což znamená, že se vyměnil i výrobní materiál.
  • Hliník za zdravotně nezávadný nerez.

Kromě toho se tlakové hrnce vyrábějí v mnoha typových i velikostních variantách.Jejich využití je tedy možné nejen v klasických domácnostech, ale i v restauračních zařízeních nebo velkokapacitních vývařovnách.

O tom, že se ženy vždy rády hezky oblékaly a zdobily, asi není pochyb. Pokud na to tedy měly dostatek finančních prostředků. Jestliže bychom v dobách první republiky ve společenství žen pronesli jméno Hanna Podolská, asi by si většinou všechny povzdechly. Některé nadšeně při pohledu na svou večerní toaletu a ty ostatní lítostí a závistí. Šaty od módní ikony Hanny Podolské byly prostě naprostým vrcholem. Přitom možná stačilo tak málo a její jméno by dnes nikomu nic neříkalo. Osud Johanny (původní jméno) i celé rodiny změnila smrt otce, architekta a stavebního podnikatele Františka Vošahlíka. Bylo jí necelých deset let, když rodina díky této tragédii společensky klesla a matka si musela začít vydělávat jako krupařka. Bylo samozřejmostí, že Johanna musela pomáhat. Ale to jí nebránilo v tom, aby se šla vyučit alespoň švadlenou a brzy si mohla vydělávat na živobytí sama.

Z Johanny se stává slavná Hanna Podolská

Zjistila, že má spoustu zajímavých nápadů, které ale nemohla uvést ve skutečnost. Jedinou možností bylo otevřít si vlastní salón. Brzy se o její šikovnosti mluvilo v širokém okolí. Zákaznic přibývalo a Hanna si mohla otevřít svou živnost. Přelomem v její kariéře byl sňatek s malířem a fotografem Viktorem Podolským.

• Zatímco tehdejší muži chtěli mít ženu v domácnosti, která by pomáhala rozvíjet především jejich kariéru, Podolský byl výjimkou.
• Zjistil, že má jeho žena talent i ctižádost a sám opustil svou práci, aby jí mohl pomáhat.

Hanna Podolská uspořádala první veřejnou módní přehlídku v Praze. V jejím salónu si nechávaly šít dámy z vyšší společnosti. Chodila k ní Hana Benešová, Olga Scheinpflugová, Lída Baarová, Adina Mandlová i Nataša Gollová.

• Milovníci černobílých filmů si jistě vybaví krásné toalety Adiny Mandlové u Nataši Gollové ve filmu Kristián.
• Odkud tyto krásné modely pocházely, asi není třeba dodávat.

O tom, že se ženy vždy rády hezky oblékaly a zdobily, asi není pochyb. Pokud na to tedy měly dostatek finančních prostředků. Jestliže bychom v dobách první republiky ve společenství žen pronesli jméno Hanna Podolská, asi by si většinou všechny povzdechly. Některé nadšeně při pohledu na svou večerní toaletu a ty ostatní lítostí a závistí. Šaty od módní ikony Hanny Podolské byly prostě naprostým vrcholem. Přitom možná stačilo tak málo a její jméno by dnes nikomu nic neříkalo. Osud Johanny (původní jméno) i celé rodiny změnila smrt otce, architekta a stavebního podnikatele Františka Vošahlíka. Bylo jí necelých deset let, když rodina díky této tragédii společensky klesla a matka si musela začít vydělávat jako krupařka. Bylo samozřejmostí, že Johanna musela pomáhat. Ale to jí nebránilo v tom, aby se šla vyučit alespoň švadlenou a brzy si mohla vydělávat na živobytí sama.

Z Johanny se stává slavná Hanna Podolská

Zjistila, že má spoustu zajímavých nápadů, které ale nemohla uvést ve skutečnost. Jedinou možností bylo otevřít si vlastní salón. Brzy se o její šikovnosti mluvilo v širokém okolí. Zákaznic přibývalo a Hanna si mohla otevřít svou živnost. Přelomem v její kariéře byl sňatek s malířem a fotografem Viktorem Podolským.

• Zatímco tehdejší muži chtěli mít ženu v domácnosti, která by pomáhala rozvíjet především jejich kariéru, Podolský byl výjimkou.
• Zjistil, že má jeho žena talent i ctižádost a sám opustil svou práci, aby jí mohl pomáhat.

Hanna Podolská uspořádala první veřejnou módní přehlídku v Praze. V jejím salónu si nechávaly šít dámy z vyšší společnosti. Chodila k ní Hana Benešová, Olga Scheinpflugová, Lída Baarová, Adina Mandlová i Nataša Gollová.

• Milovníci černobílých filmů si jistě vybaví krásné toalety Adiny Mandlové u Nataši Gollové ve filmu Kristián.
• Odkud tyto krásné modely pocházely, asi není třeba dodávat.

O tom, že se ženy vždy rády hezky oblékaly a zdobily, asi není pochyb. Pokud na to tedy měly dostatek finančních prostředků. Jestliže bychom v dobách první republiky ve společenství žen pronesli jméno Hanna Podolská, asi by si většinou všechny povzdechly. Některé nadšeně při pohledu na svou večerní toaletu a ty ostatní lítostí a závistí. Šaty od módní ikony Hanny Podolské byly prostě naprostým vrcholem. Přitom možná stačilo tak málo a její jméno by dnes nikomu nic neříkalo. Osud Johanny (původní jméno) i celé rodiny změnila smrt otce, architekta a stavebního podnikatele Františka Vošahlíka. Bylo jí necelých deset let, když rodina díky této tragédii společensky klesla a matka si musela začít vydělávat jako krupařka. Bylo samozřejmostí, že Johanna musela pomáhat. Ale to jí nebránilo v tom, aby se šla vyučit alespoň švadlenou a brzy si mohla vydělávat na živobytí sama.

Z Johanny se stává slavná Hanna Podolská

Zjistila, že má spoustu zajímavých nápadů, které ale nemohla uvést ve skutečnost. Jedinou možností bylo otevřít si vlastní salón. Brzy se o její šikovnosti mluvilo v širokém okolí. Zákaznic přibývalo a Hanna si mohla otevřít svou živnost. Přelomem v její kariéře byl sňatek s malířem a fotografem Viktorem Podolským.

• Zatímco tehdejší muži chtěli mít ženu v domácnosti, která by pomáhala rozvíjet především jejich kariéru, Podolský byl výjimkou.
• Zjistil, že má jeho žena talent i ctižádost a sám opustil svou práci, aby jí mohl pomáhat.

Hanna Podolská uspořádala první veřejnou módní přehlídku v Praze. V jejím salónu si nechávaly šít dámy z vyšší společnosti. Chodila k ní Hana Benešová, Olga Scheinpflugová, Lída Baarová, Adina Mandlová i Nataša Gollová.

• Milovníci černobílých filmů si jistě vybaví krásné toalety Adiny Mandlové u Nataši Gollové ve filmu Kristián.
• Odkud tyto krásné modely pocházely, asi není třeba dodávat.

O tom, že se ženy vždy rády hezky oblékaly a zdobily, asi není pochyb. Pokud na to tedy měly dostatek finančních prostředků. Jestliže bychom v dobách první republiky ve společenství žen pronesli jméno Hanna Podolská, asi by si většinou všechny povzdechly. Některé nadšeně při pohledu na svou večerní toaletu a ty ostatní lítostí a závistí. Šaty od módní ikony Hanny Podolské byly prostě naprostým vrcholem. Přitom možná stačilo tak málo a její jméno by dnes nikomu nic neříkalo. Osud Johanny (původní jméno) i celé rodiny změnila smrt otce, architekta a stavebního podnikatele Františka Vošahlíka. Bylo jí necelých deset let, když rodina díky této tragédii společensky klesla a matka si musela začít vydělávat jako krupařka. Bylo samozřejmostí, že Johanna musela pomáhat. Ale to jí nebránilo v tom, aby se šla vyučit alespoň švadlenou a brzy si mohla vydělávat na živobytí sama.

Z Johanny se stává slavná Hanna Podolská

Zjistila, že má spoustu zajímavých nápadů, které ale nemohla uvést ve skutečnost. Jedinou možností bylo otevřít si vlastní salón. Brzy se o její šikovnosti mluvilo v širokém okolí. Zákaznic přibývalo a Hanna si mohla otevřít svou živnost. Přelomem v její kariéře byl sňatek s malířem a fotografem Viktorem Podolským.

• Zatímco tehdejší muži chtěli mít ženu v domácnosti, která by pomáhala rozvíjet především jejich kariéru, Podolský byl výjimkou.
• Zjistil, že má jeho žena talent i ctižádost a sám opustil svou práci, aby jí mohl pomáhat.

Hanna Podolská uspořádala první veřejnou módní přehlídku v Praze. V jejím salónu si nechávaly šít dámy z vyšší společnosti. Chodila k ní Hana Benešová, Olga Scheinpflugová, Lída Baarová, Adina Mandlová i Nataša Gollová.

• Milovníci černobílých filmů si jistě vybaví krásné toalety Adiny Mandlové u Nataši Gollové ve filmu Kristián.
• Odkud tyto krásné modely pocházely, asi není třeba dodávat.

Pokud se bavíme o technologii, pak můžeme mít nejednou na mysli i dost rozdílné pojmy. Protože co obor, to alespoň poněkud odlišná specifika, a tudíž i to, co je nezbytně provází, tedy právě technologie.

Všeobecně se dá toto slovo charakterizovat jako obor techniky, který se uplatňuje ve všech jejích odvětvích, může se však dotýkat i nejednoho dalšího oboru lidské činnosti. Hlavním úkolem takové technologie je tvorba, zavádění a zdokonalování použitelných a používaných výrobních postupů. Přičemž může jít tu o postupy a procedury ryze mechanické, tu ale klidně i elektrotechnické a elektronické, jaderné, fyzikálně chemické, chemické, biochemické, potravinářské a tak dále.

Ale nemusí se jednat jenom a pouze o toto. Pod pojem technologie se totiž dá zařadit třeba i

• technika
• nejnovější technika
• elektronika
• soubor výrobních, služebních nebo opravných prostředků některé konkrétní firmy
• souhrn prostředků používaných pro konkrétní práci využívanou ve výrobě, službách či opravách
• soubor dokumentů nějakého podniku spadajících pod výrobní tajemství nebo know-how, jako jsou technické výkresy, technická dokumentace, plány, schémata, výrobní postupy, prospekty atd.
• oddělení technické přípravy výroby v některém podniku.

Zpravidla si ale pod technologií představujeme záležitosti jako dejme tomu obrábění, tváření, slévání, svařování, povrchové a tepelné úpravy, chemické procesy, informační technologie, technologii montáže či technologie logistické.

A jak bych pojem technologie klasifikoval já sám?

Asi jako popis způsobů, jak si počínat v jednotlivých krocích, během nichž se něco změní v něco jiného, dejme tomu surovina ve výsledný produkt či meziprodukt. Technologie je pro mne něco, co říká, jak si má člověk počínat, aby vzniklo nakonec to, co vzniknout má. Samozřejmě s výjimkou případů, kdy se lidé rozhodnou používat technologii s tím, že se teprve uvidí, k čemu je tato nakonec dovede.

Pokud se bavíme o technologii, pak můžeme mít nejednou na mysli i dost rozdílné pojmy. Protože co obor, to alespoň poněkud odlišná specifika, a tudíž i to, co je nezbytně provází, tedy právě technologie.

Všeobecně se dá toto slovo charakterizovat jako obor techniky, který se uplatňuje ve všech jejích odvětvích, může se však dotýkat i nejednoho dalšího oboru lidské činnosti. Hlavním úkolem takové technologie je tvorba, zavádění a zdokonalování použitelných a používaných výrobních postupů. Přičemž může jít tu o postupy a procedury ryze mechanické, tu ale klidně i elektrotechnické a elektronické, jaderné, fyzikálně chemické, chemické, biochemické, potravinářské a tak dále.

Ale nemusí se jednat jenom a pouze o toto. Pod pojem technologie se totiž dá zařadit třeba i

• technika
• nejnovější technika
• elektronika
• soubor výrobních, služebních nebo opravných prostředků některé konkrétní firmy
• souhrn prostředků používaných pro konkrétní práci využívanou ve výrobě, službách či opravách
• soubor dokumentů nějakého podniku spadajících pod výrobní tajemství nebo know-how, jako jsou technické výkresy, technická dokumentace, plány, schémata, výrobní postupy, prospekty atd.
• oddělení technické přípravy výroby v některém podniku.

Zpravidla si ale pod technologií představujeme záležitosti jako dejme tomu obrábění, tváření, slévání, svařování, povrchové a tepelné úpravy, chemické procesy, informační technologie, technologii montáže či technologie logistické.

A jak bych pojem technologie klasifikoval já sám?

Asi jako popis způsobů, jak si počínat v jednotlivých krocích, během nichž se něco změní v něco jiného, dejme tomu surovina ve výsledný produkt či meziprodukt. Technologie je pro mne něco, co říká, jak si má člověk počínat, aby vzniklo nakonec to, co vzniknout má. Samozřejmě s výjimkou případů, kdy se lidé rozhodnou používat technologii s tím, že se teprve uvidí, k čemu je tato nakonec dovede.

Pokud se bavíme o technologii, pak můžeme mít nejednou na mysli i dost rozdílné pojmy. Protože co obor, to alespoň poněkud odlišná specifika, a tudíž i to, co je nezbytně provází, tedy právě technologie.

Všeobecně se dá toto slovo charakterizovat jako obor techniky, který se uplatňuje ve všech jejích odvětvích, může se však dotýkat i nejednoho dalšího oboru lidské činnosti. Hlavním úkolem takové technologie je tvorba, zavádění a zdokonalování použitelných a používaných výrobních postupů. Přičemž může jít tu o postupy a procedury ryze mechanické, tu ale klidně i elektrotechnické a elektronické, jaderné, fyzikálně chemické, chemické, biochemické, potravinářské a tak dále.

Ale nemusí se jednat jenom a pouze o toto. Pod pojem technologie se totiž dá zařadit třeba i

• technika
• nejnovější technika
• elektronika
• soubor výrobních, služebních nebo opravných prostředků některé konkrétní firmy
• souhrn prostředků používaných pro konkrétní práci využívanou ve výrobě, službách či opravách
• soubor dokumentů nějakého podniku spadajících pod výrobní tajemství nebo know-how, jako jsou technické výkresy, technická dokumentace, plány, schémata, výrobní postupy, prospekty atd.
• oddělení technické přípravy výroby v některém podniku.

Zpravidla si ale pod technologií představujeme záležitosti jako dejme tomu obrábění, tváření, slévání, svařování, povrchové a tepelné úpravy, chemické procesy, informační technologie, technologii montáže či technologie logistické.

A jak bych pojem technologie klasifikoval já sám?

Asi jako popis způsobů, jak si počínat v jednotlivých krocích, během nichž se něco změní v něco jiného, dejme tomu surovina ve výsledný produkt či meziprodukt. Technologie je pro mne něco, co říká, jak si má člověk počínat, aby vzniklo nakonec to, co vzniknout má. Samozřejmě s výjimkou případů, kdy se lidé rozhodnou používat technologii s tím, že se teprve uvidí, k čemu je tato nakonec dovede.

Pokud se bavíme o technologii, pak můžeme mít nejednou na mysli i dost rozdílné pojmy. Protože co obor, to alespoň poněkud odlišná specifika, a tudíž i to, co je nezbytně provází, tedy právě technologie.

Všeobecně se dá toto slovo charakterizovat jako obor techniky, který se uplatňuje ve všech jejích odvětvích, může se však dotýkat i nejednoho dalšího oboru lidské činnosti. Hlavním úkolem takové technologie je tvorba, zavádění a zdokonalování použitelných a používaných výrobních postupů. Přičemž může jít tu o postupy a procedury ryze mechanické, tu ale klidně i elektrotechnické a elektronické, jaderné, fyzikálně chemické, chemické, biochemické, potravinářské a tak dále.

Ale nemusí se jednat jenom a pouze o toto. Pod pojem technologie se totiž dá zařadit třeba i

• technika
• nejnovější technika
• elektronika
• soubor výrobních, služebních nebo opravných prostředků některé konkrétní firmy
• souhrn prostředků používaných pro konkrétní práci využívanou ve výrobě, službách či opravách
• soubor dokumentů nějakého podniku spadajících pod výrobní tajemství nebo know-how, jako jsou technické výkresy, technická dokumentace, plány, schémata, výrobní postupy, prospekty atd.
• oddělení technické přípravy výroby v některém podniku.

Zpravidla si ale pod technologií představujeme záležitosti jako dejme tomu obrábění, tváření, slévání, svařování, povrchové a tepelné úpravy, chemické procesy, informační technologie, technologii montáže či technologie logistické.

A jak bych pojem technologie klasifikoval já sám?

Asi jako popis způsobů, jak si počínat v jednotlivých krocích, během nichž se něco změní v něco jiného, dejme tomu surovina ve výsledný produkt či meziprodukt. Technologie je pro mne něco, co říká, jak si má člověk počínat, aby vzniklo nakonec to, co vzniknout má. Samozřejmě s výjimkou případů, kdy se lidé rozhodnou používat technologii s tím, že se teprve uvidí, k čemu je tato nakonec dovede.