Pokud právě vaříme, pak asi příliš nepřemýšlíme o tom, proč se používané ingredience jmenují právě tak, jak se jmenují. Většinou jsou jejich názvy převzaté z latiny nebo z jiného jazyka. To se týká převážně koření.
-
Jeden druh je ale tak trochu výjimkou.
- A tou je nové koření.
- Jednoduchý a vlastně nic neříkající název pro důležitou součást naší i světové kuchyně.
Ono je asi docela těžké nazvat ho nějakým originálním názvem, protože v jeho chuti můžeme rozpoznat hned několik jiných druhů. Velkou dávku má z pepře, o trochu méně je v něm cítit hřebíček a něco málo má i ze skořice. Stejný problém zřejmě řešily anglicky mluvící země. Aby název přesně odpovídal, dostaly tyto kořenící kuličky název všehochuť (allspice).
- Proč tedy u nás „nové koření“?
- Je to velice jednoduché.
-
Protože k nám připlulo z Nového světa.
- Což znamená z Ameriky.
V současnosti se nové koření pěstuje především na Jamajce, ve východní Indii a v Hondurasu. Z těchto zemí se vyváží do celého světa. V Evropě se začalo prosazovat tedy v 17. století, ale bylo součástí pokrmů jen šlechtických rodů.
Zvěřina nebo ovar bez nového koření? Nemyslitelné
Dnes se bez nového koření neobejdeme při přípravě celé řady jídel. A to zejména ze zvěřiny, kde se používá v klasické trojkombinaci s kuličkovým pepřem a bobkovým listem. Dostatečným množstvím musí být zásobeny i tradiční domácí zabijačky. Například ovar bez tohoto koření by byl velice ochuzen. Nové koření je i součástí láku, které se používá na nakládání zeleniny.
- O tom, že je toto koření známé už po dlouhá staletí, svědčí i fakt, že jej používali už jihoameričtí Aztékové.
-
Ti mu (jak bylo jejich zvykem) přisuzovali magickou moc a přidávali ho do svého tradičního nápoje, kterým byla čokoláda.
- Pak měl tento nápoj přímo božskou moc.
- Stejným způsobem ho využívali i Mayové.
