Blog

Jak si udržet pevné zdraví v zimních dnech, kdy teploty klesají k mínusovým hodnotám? Poradíme jak si udržet pevnou imunitu a zachovat si čistou mysl. Nebude to nic těžkého, nemusíte se bát. Budou to běžné věci, které děláte denně ani si to někdy neuvědomuje. Zimní období je krásné, ale jen v té chvíli když napadne sníh a krajina se zabalí do bílé přikrývky. Děti se mohou venku koulovat, sjíždět kopečky na saních, sáňkách, bobech a lopatách. Nebo na tom co doma najdou. I domácí zvířátka sníh ocení.

Pejskové budou skotačit a vy půjdete na dlouhou procházku. Základem je se pořádně obléci a nepodceňovat počasí aniž když svítí sluníčko. Může začít foukat vítr a vás v tu ránu ofoukne a jsou první příznaky na světě. Rýma a kašel se ukážou jako první nebo bolest hlavy, když si nevezmete čepici. I když venku svítí sluníčko, pořádně se oblékněte. Čepice, rukavice, šála a termo prádlo se hodí vždy, a když vám bude teplo, je lepší si něco odložit, než celou dobu mrznout. To, ale neznamená, že raději nebudete chodit ven v zimě. Pobyt na čerstvém vzduchu vám pomůže. Nadýcháte se, vaše plíce se krásně roztáhnou a naplní. Při slunečném dni váš obličej vystavíte slunečním paprskům a načerpáte do zásoby vitamín D, který se vám díky sluníčku vytváří v kůži. Doplnění vitamínu a čerstvý vzduch hned přispěje k lepší náladě a zdraví. Další podmínkou je dostatečný pitný režim. Hodně lidí ho podceňuje a někdy během dne vypije sotva dvě deci.

To je zásadní chyba. Pitný režim je velmi důležitý. V zimních dnes se vám může vysušovat pokožka na rukou a obličeji. Můžete mít popraskané rty a to vše můžete zlepšit dodáním dostatečného množství vody. Nemusíte pít čistou vodu, ale například kvalitní sypané čaje nebo šťávu. Čím více během dne vypijete tím lépe. Vaše minimum by mělo být aspoň litr a půl až dva. Ovšem když tekutin bude více, bude to jen ve prospěch. Poslední radou je dobrá nálada. Radujte se z maličkostí. Když ráno vstanete a uděláte si snídani, už z toho můžete mít radost. Pestrá a vyvážená strava je základ i v zimních dnech si dopřejte spoustu zeleniny a ovoce. Pestrá strava vám zaručí klidný organismus a trávení.

Jak si udržet pevné zdraví v zimních dnech, kdy teploty klesají k mínusovým hodnotám? Poradíme jak si udržet pevnou imunitu a zachovat si čistou mysl. Nebude to nic těžkého, nemusíte se bát. Budou to běžné věci, které děláte denně ani si to někdy neuvědomuje. Zimní období je krásné, ale jen v té chvíli když napadne sníh a krajina se zabalí do bílé přikrývky. Děti se mohou venku koulovat, sjíždět kopečky na saních, sáňkách, bobech a lopatách. Nebo na tom co doma najdou. I domácí zvířátka sníh ocení.

Pejskové budou skotačit a vy půjdete na dlouhou procházku. Základem je se pořádně obléci a nepodceňovat počasí aniž když svítí sluníčko. Může začít foukat vítr a vás v tu ránu ofoukne a jsou první příznaky na světě. Rýma a kašel se ukážou jako první nebo bolest hlavy, když si nevezmete čepici. I když venku svítí sluníčko, pořádně se oblékněte. Čepice, rukavice, šála a termo prádlo se hodí vždy, a když vám bude teplo, je lepší si něco odložit, než celou dobu mrznout. To, ale neznamená, že raději nebudete chodit ven v zimě. Pobyt na čerstvém vzduchu vám pomůže. Nadýcháte se, vaše plíce se krásně roztáhnou a naplní. Při slunečném dni váš obličej vystavíte slunečním paprskům a načerpáte do zásoby vitamín D, který se vám díky sluníčku vytváří v kůži. Doplnění vitamínu a čerstvý vzduch hned přispěje k lepší náladě a zdraví. Další podmínkou je dostatečný pitný režim. Hodně lidí ho podceňuje a někdy během dne vypije sotva dvě deci.

To je zásadní chyba. Pitný režim je velmi důležitý. V zimních dnes se vám může vysušovat pokožka na rukou a obličeji. Můžete mít popraskané rty a to vše můžete zlepšit dodáním dostatečného množství vody. Nemusíte pít čistou vodu, ale například kvalitní sypané čaje nebo šťávu. Čím více během dne vypijete tím lépe. Vaše minimum by mělo být aspoň litr a půl až dva. Ovšem když tekutin bude více, bude to jen ve prospěch. Poslední radou je dobrá nálada. Radujte se z maličkostí. Když ráno vstanete a uděláte si snídani, už z toho můžete mít radost. Pestrá a vyvážená strava je základ i v zimních dnech si dopřejte spoustu zeleniny a ovoce. Pestrá strava vám zaručí klidný organismus a trávení.

Jste mladý člověk a v posledním měsíci vám přišli na celiakii? Sami pořádně nevíte, co to je a jak se s ní naučíte žít? Nebojte se, první rok to sice bude složité, ale postupem času se s tím naučíte žít. Celiakie je druh alergie, kdy vaše tělo nedokáže rozpoznat lepek neboli gluten a reaguje na něj jako na cizí předmět. Gluten se vstřebává společně jako další živiny ve střevech pomocí střevních výběžků neboli klků. Tyto klky jsou díky glutenu ničeny a zanikají. Ve střevě dochází k zániku veškerých výběžků a nedochází k plnohodnotnému vstřebání živin. Některými příznaky celiakie mohou být úbytek tělesné hmotnosti, průjem a další.

Tato nemoc je bohužel trvalá. Vy můžete střevní vystélku obnovit a zcela ji uzdravit, ale jen v případě dodržení stoprocentní diety. Když vypustíte veškerý lepek nejlépe na celý život. Ze začátku se vám to může jevit strašné, ale je to jen o zvyku. Po čase si už nepřijdete nemocní, budete se cítit zdraví, jen trochu omezení. Většina lékařů vám po zjištění doporučí minimálně tři až pět měsíců zcela bez lepku, aby došlo k obnově klků. Vy se pak vrátíte k běžnému životu. Poté vás lékař bude pravidelně kontrolovat a budete vedeni na oddělení gastroenterologii.

Dnešní doba je na tento druh nemoci již připravena a pro občany vyrábí bezlepkové potraviny. Nemusíte si ani uvědomovat v kolika potravinách, co běžně kupujete je přidaný lepek. Normální člověk se nad takovou věcí ani nepozastaví, neboť nikdy nemusel sledovat, co se v potravině nachází. Většinou se setkáte jen u mála lidí, co se snaží o skvělou postavu a pravidelně cvičí, jak si dohlíží na složení potravin.
Vaší jedinou šancí je začít studovat. Pokaždé, když si půjdete nakoupit, musíte si potravinu otočit na složení a pečlivě přečíst její složení. První nákupy vám budou připadat nekonečné a strávíte v obchodě spoustu času. Každý druhý den budete objevovat nové a nové věci, kde se lepek vyskytuje a kde naopak ne. Postupem času to pro vás bude jednodušší a už budete vědět co vzít aniž byste museli počítat složení. Buďte odhodláni a pusťte se do toho po hlavě.

Jste mladý člověk a v posledním měsíci vám přišli na celiakii? Sami pořádně nevíte, co to je a jak se s ní naučíte žít? Nebojte se, první rok to sice bude složité, ale postupem času se s tím naučíte žít. Celiakie je druh alergie, kdy vaše tělo nedokáže rozpoznat lepek neboli gluten a reaguje na něj jako na cizí předmět. Gluten se vstřebává společně jako další živiny ve střevech pomocí střevních výběžků neboli klků. Tyto klky jsou díky glutenu ničeny a zanikají. Ve střevě dochází k zániku veškerých výběžků a nedochází k plnohodnotnému vstřebání živin. Některými příznaky celiakie mohou být úbytek tělesné hmotnosti, průjem a další.

Tato nemoc je bohužel trvalá. Vy můžete střevní vystélku obnovit a zcela ji uzdravit, ale jen v případě dodržení stoprocentní diety. Když vypustíte veškerý lepek nejlépe na celý život. Ze začátku se vám to může jevit strašné, ale je to jen o zvyku. Po čase si už nepřijdete nemocní, budete se cítit zdraví, jen trochu omezení. Většina lékařů vám po zjištění doporučí minimálně tři až pět měsíců zcela bez lepku, aby došlo k obnově klků. Vy se pak vrátíte k běžnému životu. Poté vás lékař bude pravidelně kontrolovat a budete vedeni na oddělení gastroenterologii.

Dnešní doba je na tento druh nemoci již připravena a pro občany vyrábí bezlepkové potraviny. Nemusíte si ani uvědomovat v kolika potravinách, co běžně kupujete je přidaný lepek. Normální člověk se nad takovou věcí ani nepozastaví, neboť nikdy nemusel sledovat, co se v potravině nachází. Většinou se setkáte jen u mála lidí, co se snaží o skvělou postavu a pravidelně cvičí, jak si dohlíží na složení potravin.
Vaší jedinou šancí je začít studovat. Pokaždé, když si půjdete nakoupit, musíte si potravinu otočit na složení a pečlivě přečíst její složení. První nákupy vám budou připadat nekonečné a strávíte v obchodě spoustu času. Každý druhý den budete objevovat nové a nové věci, kde se lepek vyskytuje a kde naopak ne. Postupem času to pro vás bude jednodušší a už budete vědět co vzít aniž byste museli počítat složení. Buďte odhodláni a pusťte se do toho po hlavě.

Ze škeblí, které se běžně nacházely v našich rybnících, řekách i potocích, se vyráběla celá řada věcí denní potřeby. Patřily mezi ně i knoflíky. Za průkopníky se považují obyvatelé Studené. Tuto obec můžeme najít na Českomoravské vysočině.

• Roku 1900 zde byla zahájena výroba na šlapacích strojích, které byly doplněné ponky a vrtačkami.
• Technologie, která byla podobná šití na šicím stroji.
  • Dělník šlapal nohama převodové kolo a ze škeblí vyvrtával knoflíky.

Práce to asi nebylo nijak příjemná. Škeble se tímto procesem zahřívaly, a tak bylo zapotřebí na vrták a ruce stále vypouštět vodu. Perleť se ovšem nezískávala jen z tuzemských zdrojů. Tato surovina pocházela i z Číny, Japonska, Filipín, nebo od Rudého či Korálového moře. Podle místa, ze kterého byla vytěžena, byla pak surovina pojmenována.

• O tom, že výroba byla úspěšná, hovoří čísla.
• Ročně bylo zpracováno až šedesát vagónů této suroviny a české knoflíky putovaly do Ameriky, Anglie, Španělska nebo sousedního Německa.

V Žirovnici přerušila výrobu pokaždé válka

Perleťové knoflíky se vyráběly i na dalších místech. Největšího rozmachu zaznamenala výroba v Žirovnici, kde byl jejím zakladatelem bývalý Vídeňák Josef Žampach. Zde se výroba natolik rozeběhla, že už v roce 1905 se mohlo založit Výrobní družstvo soustružníků perletě.

• Bohužel, přišla první světová válka, která vývoj výrob zastavila.
• Bylo to způsobeno nejen politickou situací, ale především tím, že mnoho dělníků bylo nuceno nastoupit vojenskou službu.

Zastavil se dovoz perleti za zámoří a mnoho rodin bylo najednou bez příjmu.Po válce se výroba opět rozeběhla, aby se mohla vinou druhé světové války opět zastavit.

• Po osvobození se opět výroba probudila k životu a tradice výroby knoflíků se zachovala v Žirovnici do dnešní doby.
• Jen k ní společnost přibrala ještě výrobu plastových dílů pro automobilový průmysl.

Ze škeblí, které se běžně nacházely v našich rybnících, řekách i potocích, se vyráběla celá řada věcí denní potřeby. Patřily mezi ně i knoflíky. Za průkopníky se považují obyvatelé Studené. Tuto obec můžeme najít na Českomoravské vysočině.

• Roku 1900 zde byla zahájena výroba na šlapacích strojích, které byly doplněné ponky a vrtačkami.
• Technologie, která byla podobná šití na šicím stroji.
  • Dělník šlapal nohama převodové kolo a ze škeblí vyvrtával knoflíky.

Práce to asi nebylo nijak příjemná. Škeble se tímto procesem zahřívaly, a tak bylo zapotřebí na vrták a ruce stále vypouštět vodu. Perleť se ovšem nezískávala jen z tuzemských zdrojů. Tato surovina pocházela i z Číny, Japonska, Filipín, nebo od Rudého či Korálového moře. Podle místa, ze kterého byla vytěžena, byla pak surovina pojmenována.

• O tom, že výroba byla úspěšná, hovoří čísla.
• Ročně bylo zpracováno až šedesát vagónů této suroviny a české knoflíky putovaly do Ameriky, Anglie, Španělska nebo sousedního Německa.

V Žirovnici přerušila výrobu pokaždé válka

Perleťové knoflíky se vyráběly i na dalších místech. Největšího rozmachu zaznamenala výroba v Žirovnici, kde byl jejím zakladatelem bývalý Vídeňák Josef Žampach. Zde se výroba natolik rozeběhla, že už v roce 1905 se mohlo založit Výrobní družstvo soustružníků perletě.

• Bohužel, přišla první světová válka, která vývoj výrob zastavila.
• Bylo to způsobeno nejen politickou situací, ale především tím, že mnoho dělníků bylo nuceno nastoupit vojenskou službu.

Zastavil se dovoz perleti za zámoří a mnoho rodin bylo najednou bez příjmu.Po válce se výroba opět rozeběhla, aby se mohla vinou druhé světové války opět zastavit.

• Po osvobození se opět výroba probudila k životu a tradice výroby knoflíků se zachovala v Žirovnici do dnešní doby.
• Jen k ní společnost přibrala ještě výrobu plastových dílů pro automobilový průmysl.

Ze škeblí, které se běžně nacházely v našich rybnících, řekách i potocích, se vyráběla celá řada věcí denní potřeby. Patřily mezi ně i knoflíky. Za průkopníky se považují obyvatelé Studené. Tuto obec můžeme najít na Českomoravské vysočině.

• Roku 1900 zde byla zahájena výroba na šlapacích strojích, které byly doplněné ponky a vrtačkami.
• Technologie, která byla podobná šití na šicím stroji.
  • Dělník šlapal nohama převodové kolo a ze škeblí vyvrtával knoflíky.

Práce to asi nebylo nijak příjemná. Škeble se tímto procesem zahřívaly, a tak bylo zapotřebí na vrták a ruce stále vypouštět vodu. Perleť se ovšem nezískávala jen z tuzemských zdrojů. Tato surovina pocházela i z Číny, Japonska, Filipín, nebo od Rudého či Korálového moře. Podle místa, ze kterého byla vytěžena, byla pak surovina pojmenována.

• O tom, že výroba byla úspěšná, hovoří čísla.
• Ročně bylo zpracováno až šedesát vagónů této suroviny a české knoflíky putovaly do Ameriky, Anglie, Španělska nebo sousedního Německa.

V Žirovnici přerušila výrobu pokaždé válka

Perleťové knoflíky se vyráběly i na dalších místech. Největšího rozmachu zaznamenala výroba v Žirovnici, kde byl jejím zakladatelem bývalý Vídeňák Josef Žampach. Zde se výroba natolik rozeběhla, že už v roce 1905 se mohlo založit Výrobní družstvo soustružníků perletě.

• Bohužel, přišla první světová válka, která vývoj výrob zastavila.
• Bylo to způsobeno nejen politickou situací, ale především tím, že mnoho dělníků bylo nuceno nastoupit vojenskou službu.

Zastavil se dovoz perleti za zámoří a mnoho rodin bylo najednou bez příjmu.Po válce se výroba opět rozeběhla, aby se mohla vinou druhé světové války opět zastavit.

• Po osvobození se opět výroba probudila k životu a tradice výroby knoflíků se zachovala v Žirovnici do dnešní doby.
• Jen k ní společnost přibrala ještě výrobu plastových dílů pro automobilový průmysl.

Ze škeblí, které se běžně nacházely v našich rybnících, řekách i potocích, se vyráběla celá řada věcí denní potřeby. Patřily mezi ně i knoflíky. Za průkopníky se považují obyvatelé Studené. Tuto obec můžeme najít na Českomoravské vysočině.

• Roku 1900 zde byla zahájena výroba na šlapacích strojích, které byly doplněné ponky a vrtačkami.
• Technologie, která byla podobná šití na šicím stroji.
  • Dělník šlapal nohama převodové kolo a ze škeblí vyvrtával knoflíky.

Práce to asi nebylo nijak příjemná. Škeble se tímto procesem zahřívaly, a tak bylo zapotřebí na vrták a ruce stále vypouštět vodu. Perleť se ovšem nezískávala jen z tuzemských zdrojů. Tato surovina pocházela i z Číny, Japonska, Filipín, nebo od Rudého či Korálového moře. Podle místa, ze kterého byla vytěžena, byla pak surovina pojmenována.

• O tom, že výroba byla úspěšná, hovoří čísla.
• Ročně bylo zpracováno až šedesát vagónů této suroviny a české knoflíky putovaly do Ameriky, Anglie, Španělska nebo sousedního Německa.

V Žirovnici přerušila výrobu pokaždé válka

Perleťové knoflíky se vyráběly i na dalších místech. Největšího rozmachu zaznamenala výroba v Žirovnici, kde byl jejím zakladatelem bývalý Vídeňák Josef Žampach. Zde se výroba natolik rozeběhla, že už v roce 1905 se mohlo založit Výrobní družstvo soustružníků perletě.

• Bohužel, přišla první světová válka, která vývoj výrob zastavila.
• Bylo to způsobeno nejen politickou situací, ale především tím, že mnoho dělníků bylo nuceno nastoupit vojenskou službu.

Zastavil se dovoz perleti za zámoří a mnoho rodin bylo najednou bez příjmu.Po válce se výroba opět rozeběhla, aby se mohla vinou druhé světové války opět zastavit.

• Po osvobození se opět výroba probudila k životu a tradice výroby knoflíků se zachovala v Žirovnici do dnešní doby.
• Jen k ní společnost přibrala ještě výrobu plastových dílů pro automobilový průmysl.

Muži jsou úplně jiného naturelu než my ženy. A je to tak dobře. Nemůžeme být všichni stejní, to bychom si vůbec neužili radostí života, nepohádali se – a to mi dáte určitě zapravdu, že někdy to stojí za to! A člověku se nesmírně uleví. Jen hádka nesmí přerůst ve výčitky. Hádka by měla být konstruktivní, aby řešila daný problém, a ne aby se partneři vraceli k tomu, co bylo před dvaceti lety. „Pamatuješ, jak se na mě tvoje matka obořila a práskla mi dveřmi před nosem?!“

Tak tohle už skutečně do konstruktivní hádky nepatří. To, že vám něco leží v žaludku, to jste si, milý muži, měl vyříkat s manželkou už právě před těmi dvaceti lety, a ne jí to vmést do tváře, když už nevíte, jak se bránit. Tak vytáhnete těžší kalibr. Manželka jen zůstane s pusou otevřenou, protože ten náhlý obrat v rozepři nechápe. A buď vám skočí na špek a začnete se dohadovat o tom, co se stalo neuvěřitelného před téměř čtvrt stoletím, a vy tak odkloníte původní smysl sporu. Anebo je manželka rozumná a hádku utne s tím, že si promluvíte, až obě rozparáděné hlavy trochu zchladnou. Ale přiznejme si, že ta druhá varianta se v našich domácnostem vyskytuje poskrovnu.

Nemá smysl se trápit a trýznit se tím, co se stalo kdysi. Uvědomte si, že tu danou osobu, která vám údaje problém způsobila, to absolutně netrápí a je jí naprosto jedno, že vy máte splín. Ona totiž nic netuší a vy si tak táhnete léta sebou balvan, který se postupně nabaluje. Tím spíše, že neumíte anebo nechcete řešit své problémy a strkáte před nimi hlavu do písku jako pštros.
Ženy mají jinačí povahu, ty se z problémů většinou vymluví své kamarádce či přítelkyni. Svěřená starost, poloviční starost. Muž nedovede vypustit přes rty to, co ho bolí. Připadal by si jako slaboch. Ale to není, muži, žádná slabost, naopak – když přiznáš, že tě něco bolí, že se tě něco dotklo, až poté můžeš řešit a vyřešit danou situaci. Nikdy ji nevyřešíš, když si neumíš přiznat, že tě to trápí. Proto je dobré o svých trablech mluvit s tím, koho dobře znáš, koho si vážíš a komu důvěřuješ. A světe div se, někdy to může být i vlastní manželka!

Muži jsou úplně jiného naturelu než my ženy. A je to tak dobře. Nemůžeme být všichni stejní, to bychom si vůbec neužili radostí života, nepohádali se – a to mi dáte určitě zapravdu, že někdy to stojí za to! A člověku se nesmírně uleví. Jen hádka nesmí přerůst ve výčitky. Hádka by měla být konstruktivní, aby řešila daný problém, a ne aby se partneři vraceli k tomu, co bylo před dvaceti lety. „Pamatuješ, jak se na mě tvoje matka obořila a práskla mi dveřmi před nosem?!“

Tak tohle už skutečně do konstruktivní hádky nepatří. To, že vám něco leží v žaludku, to jste si, milý muži, měl vyříkat s manželkou už právě před těmi dvaceti lety, a ne jí to vmést do tváře, když už nevíte, jak se bránit. Tak vytáhnete těžší kalibr. Manželka jen zůstane s pusou otevřenou, protože ten náhlý obrat v rozepři nechápe. A buď vám skočí na špek a začnete se dohadovat o tom, co se stalo neuvěřitelného před téměř čtvrt stoletím, a vy tak odkloníte původní smysl sporu. Anebo je manželka rozumná a hádku utne s tím, že si promluvíte, až obě rozparáděné hlavy trochu zchladnou. Ale přiznejme si, že ta druhá varianta se v našich domácnostem vyskytuje poskrovnu.

Nemá smysl se trápit a trýznit se tím, co se stalo kdysi. Uvědomte si, že tu danou osobu, která vám údaje problém způsobila, to absolutně netrápí a je jí naprosto jedno, že vy máte splín. Ona totiž nic netuší a vy si tak táhnete léta sebou balvan, který se postupně nabaluje. Tím spíše, že neumíte anebo nechcete řešit své problémy a strkáte před nimi hlavu do písku jako pštros.
Ženy mají jinačí povahu, ty se z problémů většinou vymluví své kamarádce či přítelkyni. Svěřená starost, poloviční starost. Muž nedovede vypustit přes rty to, co ho bolí. Připadal by si jako slaboch. Ale to není, muži, žádná slabost, naopak – když přiznáš, že tě něco bolí, že se tě něco dotklo, až poté můžeš řešit a vyřešit danou situaci. Nikdy ji nevyřešíš, když si neumíš přiznat, že tě to trápí. Proto je dobré o svých trablech mluvit s tím, koho dobře znáš, koho si vážíš a komu důvěřuješ. A světe div se, někdy to může být i vlastní manželka!