Blog

Občas se proběhněte bosky v kalužích vody anebo vyběhněte a projděte se pěkně brzy po ránu ranní orosenou trávou. Máte pocit, že jsme se zbláznili? Opak je pravdou. Chtěli bychom vám předestřít, že základem vašeho zdraví je hlavněimunita a od toho se vše pak odvíjí. Zvyšujte obranyschopnost vašeho organismu. A to tím, že se budete postupně a vědomě otužovat. Samozřejmě s tím nebudete začínat na podzim, ale chtěli jsme vám připomenout to, co jste už možná zapomněli. Jak jste se jako malé děti rády proháněly bosky v kalužích. A nejlepší to bylo pěkně po dešti. Kaluže byly teploučké, to se to cachtalo.

A možná jste jako děti moc v postelích nepoležely se zábalem na krku, kýchající a hořící teplotou … a to proto, že jste ještě vyznávali to, co dnešní malé děti i naše mládež postupně zapomíná. Vy jste ještě zažili přirozený pohyb, bývali jste „venku“ za každého počasí, ani déšť vám nezabránil, abyste vyběhli za kamarády a spolu ukrytí v nějaké „schovce“ spřádali plány na další den. A věčným pobíháním s kamarády jste získávali a utužovali nevědomky svou imunitu, kterou předáváte v genech zase svým ratolestem.

Dnešní děti mají situaci ale bohužel zkomplikovanou tím, že pro ně bývá trest „jít ven“, naopak pro jejich rodiče bývalo trestem – nesmět jít ven. Doba je přetechnizovaná, děti se od mala seznamují s novými technologiemi. Mobily, i-pody, tablety, počítače, sociální sítě. Obzvláště starší děti spolu chatují a komunikují přes WhatsApp, Facebook, sledují Instagramy svých idolů a zapomínají na svoji přirozenou vlastnost – jako je pohyb na čerstvém vzduchu. A bohužel už jim to ani nevadí. Jsou spokojené, když sedí doma v teple a jen klikají a ťukají do počítače. Nejen, že se tím oslabují sociální kontakty, přibývá obezity, ale oslabuje se i jejich přirozená imunita a tím pádem zhoršuje jejich zdraví.

Občas se proběhněte bosky v kalužích vody anebo vyběhněte a projděte se pěkně brzy po ránu ranní orosenou trávou. Máte pocit, že jsme se zbláznili? Opak je pravdou. Chtěli bychom vám předestřít, že základem vašeho zdraví je hlavněimunita a od toho se vše pak odvíjí. Zvyšujte obranyschopnost vašeho organismu. A to tím, že se budete postupně a vědomě otužovat. Samozřejmě s tím nebudete začínat na podzim, ale chtěli jsme vám připomenout to, co jste už možná zapomněli. Jak jste se jako malé děti rády proháněly bosky v kalužích. A nejlepší to bylo pěkně po dešti. Kaluže byly teploučké, to se to cachtalo.

A možná jste jako děti moc v postelích nepoležely se zábalem na krku, kýchající a hořící teplotou … a to proto, že jste ještě vyznávali to, co dnešní malé děti i naše mládež postupně zapomíná. Vy jste ještě zažili přirozený pohyb, bývali jste „venku“ za každého počasí, ani déšť vám nezabránil, abyste vyběhli za kamarády a spolu ukrytí v nějaké „schovce“ spřádali plány na další den. A věčným pobíháním s kamarády jste získávali a utužovali nevědomky svou imunitu, kterou předáváte v genech zase svým ratolestem.

Dnešní děti mají situaci ale bohužel zkomplikovanou tím, že pro ně bývá trest „jít ven“, naopak pro jejich rodiče bývalo trestem – nesmět jít ven. Doba je přetechnizovaná, děti se od mala seznamují s novými technologiemi. Mobily, i-pody, tablety, počítače, sociální sítě. Obzvláště starší děti spolu chatují a komunikují přes WhatsApp, Facebook, sledují Instagramy svých idolů a zapomínají na svoji přirozenou vlastnost – jako je pohyb na čerstvém vzduchu. A bohužel už jim to ani nevadí. Jsou spokojené, když sedí doma v teple a jen klikají a ťukají do počítače. Nejen, že se tím oslabují sociální kontakty, přibývá obezity, ale oslabuje se i jejich přirozená imunita a tím pádem zhoršuje jejich zdraví.

Když mají vysokoškoláci štěstí, dostanou přidělenou kolej. Ale bydlení na koleji už není pro všechny výhra, obzvláště pro ty starší, kteří chtějí větší komfort. Studenti totiž musejí počítat s tím, že se budou neustále potkávat, to je dobré znamení pro ty, kdo se cítí na koleji osamoceni. Není problém se s kýmkoliv zastavit na kus řeči a popovídat si. Časté jsou různé večírky, které se bohužel mohou konat i u vás na pokoji a vy, ačkoliv jste se zúčastnit nechtěli, máte smolíka. Holt večírek strávíte s polštářem na hlavě. Život studentský je život nejen strávený učením, ale i posezeními s kamarády, spolužáky, pitkami, oblíbenými deskovými hrami.

Co je dobré, když se vám učit zrovna nechce, ale se spolubydlícím nic není, protože on se právě věnuje studiu, nezbude vám nic jiného, než se také zahloubat do knih. Můžete si se spolužáky povyprávět, podebatit o profesorech, co vám není jasné, rádi vše vysvětlí.
Problémem mohou být někde na kolejích společné umývárny a sprchy, zvláště ve starší zástavbě. Další nevýhodou bývají i ledničky, které jsou také společné. Zde se může stávat, že nějaký neodbytný student si rád bere potraviny uložené v chladničce, ačkoliv si je tam neschoval. Částečným řešením může být to, že si svůj balíček opatříte jmenovkou a nenechavec raději sáhne po neoznačeném balíčku a ten váš nechá bez povšimnutí. Pokud ani to nepomůže, pak vložte potraviny do neprůsvitné dózy. Náš známý nenechavec opět raději sáhne po průhledné krabičce, kde je jistota, že ví, co bere.

Výhodou bydlení na koleji bývá naopak to, že neřešíte doplatky ohledně topení. Částka za bydlení bývá nastavena napevno a doplatky či přeplatky za topení se vás netýkají, stejně tak se neřeší ani spotřeba vody.
Je známo, že na kolejích bydlí zpravidla nováčci. Ti starší a ostřílenější volí na další léta, byť společně, ale mnohdy komfortnější, bydlení v pronájmu.

Když mají vysokoškoláci štěstí, dostanou přidělenou kolej. Ale bydlení na koleji už není pro všechny výhra, obzvláště pro ty starší, kteří chtějí větší komfort. Studenti totiž musejí počítat s tím, že se budou neustále potkávat, to je dobré znamení pro ty, kdo se cítí na koleji osamoceni. Není problém se s kýmkoliv zastavit na kus řeči a popovídat si. Časté jsou různé večírky, které se bohužel mohou konat i u vás na pokoji a vy, ačkoliv jste se zúčastnit nechtěli, máte smolíka. Holt večírek strávíte s polštářem na hlavě. Život studentský je život nejen strávený učením, ale i posezeními s kamarády, spolužáky, pitkami, oblíbenými deskovými hrami.

Co je dobré, když se vám učit zrovna nechce, ale se spolubydlícím nic není, protože on se právě věnuje studiu, nezbude vám nic jiného, než se také zahloubat do knih. Můžete si se spolužáky povyprávět, podebatit o profesorech, co vám není jasné, rádi vše vysvětlí.
Problémem mohou být někde na kolejích společné umývárny a sprchy, zvláště ve starší zástavbě. Další nevýhodou bývají i ledničky, které jsou také společné. Zde se může stávat, že nějaký neodbytný student si rád bere potraviny uložené v chladničce, ačkoliv si je tam neschoval. Částečným řešením může být to, že si svůj balíček opatříte jmenovkou a nenechavec raději sáhne po neoznačeném balíčku a ten váš nechá bez povšimnutí. Pokud ani to nepomůže, pak vložte potraviny do neprůsvitné dózy. Náš známý nenechavec opět raději sáhne po průhledné krabičce, kde je jistota, že ví, co bere.

Výhodou bydlení na koleji bývá naopak to, že neřešíte doplatky ohledně topení. Částka za bydlení bývá nastavena napevno a doplatky či přeplatky za topení se vás netýkají, stejně tak se neřeší ani spotřeba vody.
Je známo, že na kolejích bydlí zpravidla nováčci. Ti starší a ostřílenější volí na další léta, byť společně, ale mnohdy komfortnější, bydlení v pronájmu.

Když mají vysokoškoláci štěstí, dostanou přidělenou kolej. Ale bydlení na koleji už není pro všechny výhra, obzvláště pro ty starší, kteří chtějí větší komfort. Studenti totiž musejí počítat s tím, že se budou neustále potkávat, to je dobré znamení pro ty, kdo se cítí na koleji osamoceni. Není problém se s kýmkoliv zastavit na kus řeči a popovídat si. Časté jsou různé večírky, které se bohužel mohou konat i u vás na pokoji a vy, ačkoliv jste se zúčastnit nechtěli, máte smolíka. Holt večírek strávíte s polštářem na hlavě. Život studentský je život nejen strávený učením, ale i posezeními s kamarády, spolužáky, pitkami, oblíbenými deskovými hrami.

Co je dobré, když se vám učit zrovna nechce, ale se spolubydlícím nic není, protože on se právě věnuje studiu, nezbude vám nic jiného, než se také zahloubat do knih. Můžete si se spolužáky povyprávět, podebatit o profesorech, co vám není jasné, rádi vše vysvětlí.
Problémem mohou být někde na kolejích společné umývárny a sprchy, zvláště ve starší zástavbě. Další nevýhodou bývají i ledničky, které jsou také společné. Zde se může stávat, že nějaký neodbytný student si rád bere potraviny uložené v chladničce, ačkoliv si je tam neschoval. Částečným řešením může být to, že si svůj balíček opatříte jmenovkou a nenechavec raději sáhne po neoznačeném balíčku a ten váš nechá bez povšimnutí. Pokud ani to nepomůže, pak vložte potraviny do neprůsvitné dózy. Náš známý nenechavec opět raději sáhne po průhledné krabičce, kde je jistota, že ví, co bere.

Výhodou bydlení na koleji bývá naopak to, že neřešíte doplatky ohledně topení. Částka za bydlení bývá nastavena napevno a doplatky či přeplatky za topení se vás netýkají, stejně tak se neřeší ani spotřeba vody.
Je známo, že na kolejích bydlí zpravidla nováčci. Ti starší a ostřílenější volí na další léta, byť společně, ale mnohdy komfortnější, bydlení v pronájmu.

Když mají vysokoškoláci štěstí, dostanou přidělenou kolej. Ale bydlení na koleji už není pro všechny výhra, obzvláště pro ty starší, kteří chtějí větší komfort. Studenti totiž musejí počítat s tím, že se budou neustále potkávat, to je dobré znamení pro ty, kdo se cítí na koleji osamoceni. Není problém se s kýmkoliv zastavit na kus řeči a popovídat si. Časté jsou různé večírky, které se bohužel mohou konat i u vás na pokoji a vy, ačkoliv jste se zúčastnit nechtěli, máte smolíka. Holt večírek strávíte s polštářem na hlavě. Život studentský je život nejen strávený učením, ale i posezeními s kamarády, spolužáky, pitkami, oblíbenými deskovými hrami.

Co je dobré, když se vám učit zrovna nechce, ale se spolubydlícím nic není, protože on se právě věnuje studiu, nezbude vám nic jiného, než se také zahloubat do knih. Můžete si se spolužáky povyprávět, podebatit o profesorech, co vám není jasné, rádi vše vysvětlí.
Problémem mohou být někde na kolejích společné umývárny a sprchy, zvláště ve starší zástavbě. Další nevýhodou bývají i ledničky, které jsou také společné. Zde se může stávat, že nějaký neodbytný student si rád bere potraviny uložené v chladničce, ačkoliv si je tam neschoval. Částečným řešením může být to, že si svůj balíček opatříte jmenovkou a nenechavec raději sáhne po neoznačeném balíčku a ten váš nechá bez povšimnutí. Pokud ani to nepomůže, pak vložte potraviny do neprůsvitné dózy. Náš známý nenechavec opět raději sáhne po průhledné krabičce, kde je jistota, že ví, co bere.

Výhodou bydlení na koleji bývá naopak to, že neřešíte doplatky ohledně topení. Částka za bydlení bývá nastavena napevno a doplatky či přeplatky za topení se vás netýkají, stejně tak se neřeší ani spotřeba vody.
Je známo, že na kolejích bydlí zpravidla nováčci. Ti starší a ostřílenější volí na další léta, byť společně, ale mnohdy komfortnější, bydlení v pronájmu.

Jsou dva typy ženského pokolení. Jedna skupina by nepřipustila jakýkoliv zákrok na svém těle, který by nebyl spojen pouze s jejich zdravím a odmítají rezolutně jakékoliv plastické operace a lékařské zkrášlovací úkony. Zato druhá skupina dam a paní plastickými operacemi přímo žije. Nemusí se hned jednat o plastiku prsou, stačí jim i operace nižšího kalibru jako je například úprava horních nebo spodních víček.

První sorta žen je spokojena sama se sebou. Našla svůj vnitřní klid, mají zdravé sebevědomí a ví, že zušlechtěná krása jim radost do života nepřinese. Nemusejí se přímo radovat z toho, že stárnou, ale příznaky stárnutí nesou statečně anebo se jimi ani pro jinou činnost nezabývají. Bývají tak vytížené prací, starostí o rodinu, zvláště když do rodinného hnízda přilétnou mladičká ptáčátka – vnoučátka. Naše ženy moc dobře vědí, že skutečnou radost ji do života přinese jejich zdraví a zdraví všech jejich blízkých. Žijí spokojený rodinný život a mají stálého partnera, se kterým je pojí pouto spolu zažitých prožitků. Ať veselých nebo i smutných. To prostě k životu patří. Tyto ženy absolutně neřeší, zda na pláži vypadají přitažlivě, nestydí se za celulitidu získanou věkem, a stejně tak na to nahlíží i partner, je-li rozumný a svou manželku miluje.

Samozřejmě to neznamená, že ONA na svůj věk rezignovala. Naopak. Stále ví, co znamená slovo kadeřník, kosmetika, pedikúra i manikúra. Stará se o sebe tak, aby byla zdravá a spokojená, nevyhýbá se ani občasnému „babskému dýchánku“, víkendovým či snad déle trvajícím lázeňským procedurám. To vše zajištuje její spokojenost a vnitřní klid. Co by za to daly jiné ženy …

Dámy, které se neustále pozorují v zrcadle, stále na sobě hledají a vidí chyby, se bojí stárnutí. Mají stejné kamarádky, protože vysílají energii, která přitahuje podobně smýšlející skupinu. Pakliže se tyto přítelkyně scházejí, notují si spolu a vytahují trumfy, na kterou operaci a na jaký zákrok se chystají. Přijde mi, že jim uniká pravý život, jsou soustředěné jen samy na sebe a život jim protéká mezi prsty. 

Jsou dva typy ženského pokolení. Jedna skupina by nepřipustila jakýkoliv zákrok na svém těle, který by nebyl spojen pouze s jejich zdravím a odmítají rezolutně jakékoliv plastické operace a lékařské zkrášlovací úkony. Zato druhá skupina dam a paní plastickými operacemi přímo žije. Nemusí se hned jednat o plastiku prsou, stačí jim i operace nižšího kalibru jako je například úprava horních nebo spodních víček.

První sorta žen je spokojena sama se sebou. Našla svůj vnitřní klid, mají zdravé sebevědomí a ví, že zušlechtěná krása jim radost do života nepřinese. Nemusejí se přímo radovat z toho, že stárnou, ale příznaky stárnutí nesou statečně anebo se jimi ani pro jinou činnost nezabývají. Bývají tak vytížené prací, starostí o rodinu, zvláště když do rodinného hnízda přilétnou mladičká ptáčátka – vnoučátka. Naše ženy moc dobře vědí, že skutečnou radost ji do života přinese jejich zdraví a zdraví všech jejich blízkých. Žijí spokojený rodinný život a mají stálého partnera, se kterým je pojí pouto spolu zažitých prožitků. Ať veselých nebo i smutných. To prostě k životu patří. Tyto ženy absolutně neřeší, zda na pláži vypadají přitažlivě, nestydí se za celulitidu získanou věkem, a stejně tak na to nahlíží i partner, je-li rozumný a svou manželku miluje.

Samozřejmě to neznamená, že ONA na svůj věk rezignovala. Naopak. Stále ví, co znamená slovo kadeřník, kosmetika, pedikúra i manikúra. Stará se o sebe tak, aby byla zdravá a spokojená, nevyhýbá se ani občasnému „babskému dýchánku“, víkendovým či snad déle trvajícím lázeňským procedurám. To vše zajištuje její spokojenost a vnitřní klid. Co by za to daly jiné ženy …

Dámy, které se neustále pozorují v zrcadle, stále na sobě hledají a vidí chyby, se bojí stárnutí. Mají stejné kamarádky, protože vysílají energii, která přitahuje podobně smýšlející skupinu. Pakliže se tyto přítelkyně scházejí, notují si spolu a vytahují trumfy, na kterou operaci a na jaký zákrok se chystají. Přijde mi, že jim uniká pravý život, jsou soustředěné jen samy na sebe a život jim protéká mezi prsty. 

Bohužel otázku si zpravidla neklade muž, ale jeho manželka. Muži jsou zkrátka už takoví. Většinou neřeší, že mají nějaký problém – oni ho totiž nemají. Problémová je dle jejich názoru manželka, která je popudlivá, nesnášenlivá, hádavá a pořád na něm něco vidí. Takto jedná ale člověk, který je zahleděný jen sám do sebe, nemá potřebu komunikovat a vyslechnout názor někoho jiného, natož své právoplatné manželky. Není empatický a ani se o to nesnaží. On je vlastně spokojený. Ale jen na první pohled. Někde uvnitř sebe cítí, že to už jaksi „není ono“, není to, co bývalo a na co byl zvyklý. Třeba sexuální uspokojení už má daleko k jeho vzpomínkám a délka soulože se odvíjí už také ne dle jeho zájmu, ale spíše jen potřeby. Necítí se být tím správným chlapem, na kterého se mohla žena svůdně jen podívat a byl připravený oblažit ji nejen svou přítomností, ale i sexuálním výbuchem!

Existuje mediálně propíraný ženský přechod, ale existuje a již léta, tak trochu ututlávaný mužský přechod čili andropauza. Tato „zdravotní komplikace“ potkává bez ohlášení jak ženskou, tak i mužskou populaci. Jen se o andropauze tolik nemluví.

Co s tím? Někdy může být i východiskem doplnění testosteronu, který věkem rapidně klesá, ale tato léčba není vhodná pro kteréhokoliv kabrňáka. Lékař musí zvážit všechny možnosti a rozhodne, zda je léčba vhodná či nikoliv.

Milé ženy, potkala-li vašeho miláčka tato životní zkušenost, buďte trpělivá. On se s tím potřebuje „srovnat“. Z pána tvorstva se postupem času stává obyčejný chlap, který přichází na to, že stárne. A to je to jádro pudla. Prostě se bojí stárnutí a možná i toho, že ho opustíte. Začne si více všímat, že vy o sebe stále dbáte, chodíte cvičit, udržujete si postavu, v jedenáct večer nezhltnete štůček uzeného zakrojeného na prkýnku s půlkou chleba, zazděný vychlazenou dvanáctkou. Nesnáší vaše jogurty a věčné diety, ale ví, že jemu by také prospěly, jen na to nemá sílu. A to ho štve. Proto si vylévá vztek na vás.

Nechte ho vybrečet a při vhodné příležitosti a v klidu s ním zkuste pohovořit. Moudrý muž pochopí, že s andropauzou nepřišel konec světa, ale začátek stáří, které je stále možné prožít aktivně a s radostí, a ne vyhlídkou krmení holubů v parku na lavičce!

Bohužel otázku si zpravidla neklade muž, ale jeho manželka. Muži jsou zkrátka už takoví. Většinou neřeší, že mají nějaký problém – oni ho totiž nemají. Problémová je dle jejich názoru manželka, která je popudlivá, nesnášenlivá, hádavá a pořád na něm něco vidí. Takto jedná ale člověk, který je zahleděný jen sám do sebe, nemá potřebu komunikovat a vyslechnout názor někoho jiného, natož své právoplatné manželky. Není empatický a ani se o to nesnaží. On je vlastně spokojený. Ale jen na první pohled. Někde uvnitř sebe cítí, že to už jaksi „není ono“, není to, co bývalo a na co byl zvyklý. Třeba sexuální uspokojení už má daleko k jeho vzpomínkám a délka soulože se odvíjí už také ne dle jeho zájmu, ale spíše jen potřeby. Necítí se být tím správným chlapem, na kterého se mohla žena svůdně jen podívat a byl připravený oblažit ji nejen svou přítomností, ale i sexuálním výbuchem!

Existuje mediálně propíraný ženský přechod, ale existuje a již léta, tak trochu ututlávaný mužský přechod čili andropauza. Tato „zdravotní komplikace“ potkává bez ohlášení jak ženskou, tak i mužskou populaci. Jen se o andropauze tolik nemluví.

Co s tím? Někdy může být i východiskem doplnění testosteronu, který věkem rapidně klesá, ale tato léčba není vhodná pro kteréhokoliv kabrňáka. Lékař musí zvážit všechny možnosti a rozhodne, zda je léčba vhodná či nikoliv.

Milé ženy, potkala-li vašeho miláčka tato životní zkušenost, buďte trpělivá. On se s tím potřebuje „srovnat“. Z pána tvorstva se postupem času stává obyčejný chlap, který přichází na to, že stárne. A to je to jádro pudla. Prostě se bojí stárnutí a možná i toho, že ho opustíte. Začne si více všímat, že vy o sebe stále dbáte, chodíte cvičit, udržujete si postavu, v jedenáct večer nezhltnete štůček uzeného zakrojeného na prkýnku s půlkou chleba, zazděný vychlazenou dvanáctkou. Nesnáší vaše jogurty a věčné diety, ale ví, že jemu by také prospěly, jen na to nemá sílu. A to ho štve. Proto si vylévá vztek na vás.

Nechte ho vybrečet a při vhodné příležitosti a v klidu s ním zkuste pohovořit. Moudrý muž pochopí, že s andropauzou nepřišel konec světa, ale začátek stáří, které je stále možné prožít aktivně a s radostí, a ne vyhlídkou krmení holubů v parku na lavičce!