Blog

Potřebuje klidný domov. Vrací se domů rád, pokud ho tam čeká klid a harmonie. Jestliže tomu, milé ženy, nevěříte, zkuste si porovnat dva příklady, které teď předestřeme:
Váš partner se vrací ze zaměstnání po 10 hodinách krušné práce. Pracovní den neprožil zrovna růžově. Seřval ho šéf, protože zakázka nedopadla podle jeho představ, opařil se horkým čajem, asistentka mu ráno zatelefonovala, že jí onemocnělo dítě a v práci nebude určitě 14 dnů. Prostě někdy se takový den přihodí. Po dni „D“ se vrací domů, bere za kliku a … doma ho čeká manželka, která také byla v zaměstnání a má za sebou těžký den, děti přinesly ze školy poznámky, pohádala se s nejlepší přítelkyní, a proto zapomněla nakoupit.

1. Muž vezme doma za kliku u dveří a manželka ho ani nenechá vyzout boty a vrhne se na něho v předsíni plná bouřících hormonů a na hlavu už mu sype všechny trable, které ji za celý den potkaly. Děti se honí po bytě, křičí na sebe, v televizi – jako každý den – běží program, který sice nikdo nesleduje, ale zrovna střílečky, honičky a další křik. Žena nenechá partnera oddechnout. Hlavně, že ze sebe dostane, z čeho se potřebovala vypovídat. Není divu, že muž v lepším případě nereaguje. V horším případě také vybuchne a je po klidu a pohodě, kterou by si všichni po perném dnu zasloužili.

1. Moudrá manželka, která je ctí poklid v rodině, je empatická a zná dokonale svého partnera, vítá partnera s úsměvem a vyčkává na příhodnou chvíli. Ví, že musí nechat muže vydechnout a respektuje jeho čas na „regeneraci domovem“. Zapřede nezávazný rozhovor a pokud muž nemá náladu, neprovokuje, nechává ji to klidnou. Nabídne ohřátý oběd nebo voňavou kávičku se zákuskem. Pokud je muž na zhroucení, žena to vycítí, nalije sklenku koňaku. A za hodinku, za dvě se situace vyjasní, muž načerpá síly a je schopen a ochoten vyslechnout svoji ženu. Harmonie opět zavládne domovem.

Potřebuje klidný domov. Vrací se domů rád, pokud ho tam čeká klid a harmonie. Jestliže tomu, milé ženy, nevěříte, zkuste si porovnat dva příklady, které teď předestřeme:
Váš partner se vrací ze zaměstnání po 10 hodinách krušné práce. Pracovní den neprožil zrovna růžově. Seřval ho šéf, protože zakázka nedopadla podle jeho představ, opařil se horkým čajem, asistentka mu ráno zatelefonovala, že jí onemocnělo dítě a v práci nebude určitě 14 dnů. Prostě někdy se takový den přihodí. Po dni „D“ se vrací domů, bere za kliku a … doma ho čeká manželka, která také byla v zaměstnání a má za sebou těžký den, děti přinesly ze školy poznámky, pohádala se s nejlepší přítelkyní, a proto zapomněla nakoupit.

1. Muž vezme doma za kliku u dveří a manželka ho ani nenechá vyzout boty a vrhne se na něho v předsíni plná bouřících hormonů a na hlavu už mu sype všechny trable, které ji za celý den potkaly. Děti se honí po bytě, křičí na sebe, v televizi – jako každý den – běží program, který sice nikdo nesleduje, ale zrovna střílečky, honičky a další křik. Žena nenechá partnera oddechnout. Hlavně, že ze sebe dostane, z čeho se potřebovala vypovídat. Není divu, že muž v lepším případě nereaguje. V horším případě také vybuchne a je po klidu a pohodě, kterou by si všichni po perném dnu zasloužili.

1. Moudrá manželka, která je ctí poklid v rodině, je empatická a zná dokonale svého partnera, vítá partnera s úsměvem a vyčkává na příhodnou chvíli. Ví, že musí nechat muže vydechnout a respektuje jeho čas na „regeneraci domovem“. Zapřede nezávazný rozhovor a pokud muž nemá náladu, neprovokuje, nechává ji to klidnou. Nabídne ohřátý oběd nebo voňavou kávičku se zákuskem. Pokud je muž na zhroucení, žena to vycítí, nalije sklenku koňaku. A za hodinku, za dvě se situace vyjasní, muž načerpá síly a je schopen a ochoten vyslechnout svoji ženu. Harmonie opět zavládne domovem.

Odpověď není snadná. Jsou lidé, kteří upřednostňují panelový dům a o ničem jiném ani neuvažují. A jsou lidičky, kteří by byli v paneláku nešťastní, protože potřebují prostor a svůj klid.
Záleží ale hlavně na tom, jaké máte finanční možnosti. Bydlení v paneláku na první pohled vychází levněji, a hlavně panelákové žití bývá pohodlnější. Nemusíte se starat o topení, teplou vodou zpravidla nešetříte, protože otočíte kohoutkem a horká voda je stále v zásobě. Ženy mají bytovou klícku rychle uklizenou, pár oken v pohodě umytých, nemusíte se s rodinnými příslušníky hledat, naopak se stále na malém prostoru potkáváte.

Kdežto bydlení v rodinném domě je jiný kalibr. Nejen, že máte větší prostor k bydlení, vytouženou kuchyň s kuchyňským ostrůvkem uprostřed místnosti, barový pultík. Máte kam postavit elektrické spotřebiče a nemusíte si lámat hlavu s tím, kam odklidit kávovar, mikrovlnku, kráječ na chleba, abyste mohla vyválet těsto na knedlíky. Můžete si naplánovat prostor tak, jak potřebujete. Zvolit si patrový dům, přízemní nebo atriový. Radostně plánujete místnosti, pro každé dítě můžete zvolit samostatný pokoj a někdo dokonce počítá i s pokojem pro hosty.

Dvě toalety, bidet a dvě koupelny jsou v domě samozřejmostí, děti nemusejí ráno čekat frontu před dveřmi koupelny a ranní hygiena se obejde bez křiku. Nejste za zdmi svědky hádek vašich sousedů, nikdo vám nezačne vrtat do zdi v deset hodin večer, nedohadujete se se spolubydlícími ohledně provedeného či neprovedeného úklidu. Máte svůj klid.
Ale na druhou stranu – kotel na topení se sám nenaplní, teplá voda má obsah jen tolik, co se vejde do bojleru. V zimě napadne sníh a vy se nestřídáte se sousedy v odklízení sněhu z trasy vrata-garáž. Je to všechno už jen na vás a pěkně každý den, když se přírodě zadaří a sníh padá a padá. Tehdy vám možná prolétne myšlenka na zlatý dobrý panelák …

Odpověď není snadná. Jsou lidé, kteří upřednostňují panelový dům a o ničem jiném ani neuvažují. A jsou lidičky, kteří by byli v paneláku nešťastní, protože potřebují prostor a svůj klid.
Záleží ale hlavně na tom, jaké máte finanční možnosti. Bydlení v paneláku na první pohled vychází levněji, a hlavně panelákové žití bývá pohodlnější. Nemusíte se starat o topení, teplou vodou zpravidla nešetříte, protože otočíte kohoutkem a horká voda je stále v zásobě. Ženy mají bytovou klícku rychle uklizenou, pár oken v pohodě umytých, nemusíte se s rodinnými příslušníky hledat, naopak se stále na malém prostoru potkáváte.

Kdežto bydlení v rodinném domě je jiný kalibr. Nejen, že máte větší prostor k bydlení, vytouženou kuchyň s kuchyňským ostrůvkem uprostřed místnosti, barový pultík. Máte kam postavit elektrické spotřebiče a nemusíte si lámat hlavu s tím, kam odklidit kávovar, mikrovlnku, kráječ na chleba, abyste mohla vyválet těsto na knedlíky. Můžete si naplánovat prostor tak, jak potřebujete. Zvolit si patrový dům, přízemní nebo atriový. Radostně plánujete místnosti, pro každé dítě můžete zvolit samostatný pokoj a někdo dokonce počítá i s pokojem pro hosty.

Dvě toalety, bidet a dvě koupelny jsou v domě samozřejmostí, děti nemusejí ráno čekat frontu před dveřmi koupelny a ranní hygiena se obejde bez křiku. Nejste za zdmi svědky hádek vašich sousedů, nikdo vám nezačne vrtat do zdi v deset hodin večer, nedohadujete se se spolubydlícími ohledně provedeného či neprovedeného úklidu. Máte svůj klid.
Ale na druhou stranu – kotel na topení se sám nenaplní, teplá voda má obsah jen tolik, co se vejde do bojleru. V zimě napadne sníh a vy se nestřídáte se sousedy v odklízení sněhu z trasy vrata-garáž. Je to všechno už jen na vás a pěkně každý den, když se přírodě zadaří a sníh padá a padá. Tehdy vám možná prolétne myšlenka na zlatý dobrý panelák …

Odpověď není snadná. Jsou lidé, kteří upřednostňují panelový dům a o ničem jiném ani neuvažují. A jsou lidičky, kteří by byli v paneláku nešťastní, protože potřebují prostor a svůj klid.
Záleží ale hlavně na tom, jaké máte finanční možnosti. Bydlení v paneláku na první pohled vychází levněji, a hlavně panelákové žití bývá pohodlnější. Nemusíte se starat o topení, teplou vodou zpravidla nešetříte, protože otočíte kohoutkem a horká voda je stále v zásobě. Ženy mají bytovou klícku rychle uklizenou, pár oken v pohodě umytých, nemusíte se s rodinnými příslušníky hledat, naopak se stále na malém prostoru potkáváte.

Kdežto bydlení v rodinném domě je jiný kalibr. Nejen, že máte větší prostor k bydlení, vytouženou kuchyň s kuchyňským ostrůvkem uprostřed místnosti, barový pultík. Máte kam postavit elektrické spotřebiče a nemusíte si lámat hlavu s tím, kam odklidit kávovar, mikrovlnku, kráječ na chleba, abyste mohla vyválet těsto na knedlíky. Můžete si naplánovat prostor tak, jak potřebujete. Zvolit si patrový dům, přízemní nebo atriový. Radostně plánujete místnosti, pro každé dítě můžete zvolit samostatný pokoj a někdo dokonce počítá i s pokojem pro hosty.

Dvě toalety, bidet a dvě koupelny jsou v domě samozřejmostí, děti nemusejí ráno čekat frontu před dveřmi koupelny a ranní hygiena se obejde bez křiku. Nejste za zdmi svědky hádek vašich sousedů, nikdo vám nezačne vrtat do zdi v deset hodin večer, nedohadujete se se spolubydlícími ohledně provedeného či neprovedeného úklidu. Máte svůj klid.
Ale na druhou stranu – kotel na topení se sám nenaplní, teplá voda má obsah jen tolik, co se vejde do bojleru. V zimě napadne sníh a vy se nestřídáte se sousedy v odklízení sněhu z trasy vrata-garáž. Je to všechno už jen na vás a pěkně každý den, když se přírodě zadaří a sníh padá a padá. Tehdy vám možná prolétne myšlenka na zlatý dobrý panelák …

Odpověď není snadná. Jsou lidé, kteří upřednostňují panelový dům a o ničem jiném ani neuvažují. A jsou lidičky, kteří by byli v paneláku nešťastní, protože potřebují prostor a svůj klid.
Záleží ale hlavně na tom, jaké máte finanční možnosti. Bydlení v paneláku na první pohled vychází levněji, a hlavně panelákové žití bývá pohodlnější. Nemusíte se starat o topení, teplou vodou zpravidla nešetříte, protože otočíte kohoutkem a horká voda je stále v zásobě. Ženy mají bytovou klícku rychle uklizenou, pár oken v pohodě umytých, nemusíte se s rodinnými příslušníky hledat, naopak se stále na malém prostoru potkáváte.

Kdežto bydlení v rodinném domě je jiný kalibr. Nejen, že máte větší prostor k bydlení, vytouženou kuchyň s kuchyňským ostrůvkem uprostřed místnosti, barový pultík. Máte kam postavit elektrické spotřebiče a nemusíte si lámat hlavu s tím, kam odklidit kávovar, mikrovlnku, kráječ na chleba, abyste mohla vyválet těsto na knedlíky. Můžete si naplánovat prostor tak, jak potřebujete. Zvolit si patrový dům, přízemní nebo atriový. Radostně plánujete místnosti, pro každé dítě můžete zvolit samostatný pokoj a někdo dokonce počítá i s pokojem pro hosty.

Dvě toalety, bidet a dvě koupelny jsou v domě samozřejmostí, děti nemusejí ráno čekat frontu před dveřmi koupelny a ranní hygiena se obejde bez křiku. Nejste za zdmi svědky hádek vašich sousedů, nikdo vám nezačne vrtat do zdi v deset hodin večer, nedohadujete se se spolubydlícími ohledně provedeného či neprovedeného úklidu. Máte svůj klid.
Ale na druhou stranu – kotel na topení se sám nenaplní, teplá voda má obsah jen tolik, co se vejde do bojleru. V zimě napadne sníh a vy se nestřídáte se sousedy v odklízení sněhu z trasy vrata-garáž. Je to všechno už jen na vás a pěkně každý den, když se přírodě zadaří a sníh padá a padá. Tehdy vám možná prolétne myšlenka na zlatý dobrý panelák …

Jako první vás asi napadne na sex … To ale muž rád neslyší, on rád slyší na to, že je stále ten výkonný samec, který sexuální hrátky může provozovat kdykoliv se mu zachce. Nechme je při tom. Na co ale muž skutečně rád a s přibývajícími léty vzpomíná, je doba, kterou strávil na kdysi dvouleté základní vojenské službě. Ta existovala v České republice do roku 2004, než byla definitivně zrušena. Bývala noční můrou mladíků, kteří byli povoláváni k odvodu. Také s blížícím se koncem zrušení této zákonné povinnosti přibývalo „modrých knížek“, což byly skutečně barvou modré průkazy, které zbavovaly mladíky branné povinnosti. Mládenci se v poslední době předháněli v získání alespoň odkladu základní vojenské služby. A když se skutečně zadařilo, pak je neodvedli vůbec, právě kvůli získání „modré knížky“.

Toto povídání ale směřuje k těm skutečným chlapům, kteří vojnou prošli a někteří si ji i – sic ne zrovna s chutí – prodloužili. To, když za neuposlechnutí rozkazu nebo nějakého jiného průšvihu museli tzv. nasluhovat. Dříve se zlobili, ale dnes se tím s potuleným úsměvem chlubí, jací že byli rošťáci.

Vojna není kojná se říkávalo a rčení mělo hodně do sebe. Svým způsobem to bylo vytržení z rodiny, ze zajetého života, leckdy i z nově založené rodiny, což bývalo velkou zkouškou, zda nově uzavřené manželství, kdy otec dítěte byl povolán do služby vlasti, vůbec vydrží. Mladíci se rázem ocitli v úplně jiném světě, kde nebyla maminka a její péče. Najednou se o sebe museli začít starat sami. Uklízet, stlát postele, oblečení ve skříňkách muselo „zařezávat“ – ostatně na komínky vzpomínají dodnes a rádi to předhazují svým dětem, potažmo vnoučatům, jak má být oblečení vyrovnané a srovnané.

Vzpomínají i na zábavy, jak s vojáky děvčata nechtěla tančit, jak se o volné tanečnice rvali, a i na noční hrátky přikryté tmou … Vojnu si prostě každý „užil“ dle svého. Někteří vzpomínají už jen na to dobré a na kamarády, kde přátelství překonalo roky a scházejí se dodnes. Někteří vzpomínají na své lásky, které nevydržely, ale vesměs se všichni shodují, že vojna vážně nebyla kojná!

Jako první vás asi napadne na sex … To ale muž rád neslyší, on rád slyší na to, že je stále ten výkonný samec, který sexuální hrátky může provozovat kdykoliv se mu zachce. Nechme je při tom. Na co ale muž skutečně rád a s přibývajícími léty vzpomíná, je doba, kterou strávil na kdysi dvouleté základní vojenské službě. Ta existovala v České republice do roku 2004, než byla definitivně zrušena. Bývala noční můrou mladíků, kteří byli povoláváni k odvodu. Také s blížícím se koncem zrušení této zákonné povinnosti přibývalo „modrých knížek“, což byly skutečně barvou modré průkazy, které zbavovaly mladíky branné povinnosti. Mládenci se v poslední době předháněli v získání alespoň odkladu základní vojenské služby. A když se skutečně zadařilo, pak je neodvedli vůbec, právě kvůli získání „modré knížky“.

Toto povídání ale směřuje k těm skutečným chlapům, kteří vojnou prošli a někteří si ji i – sic ne zrovna s chutí – prodloužili. To, když za neuposlechnutí rozkazu nebo nějakého jiného průšvihu museli tzv. nasluhovat. Dříve se zlobili, ale dnes se tím s potuleným úsměvem chlubí, jací že byli rošťáci.

Vojna není kojná se říkávalo a rčení mělo hodně do sebe. Svým způsobem to bylo vytržení z rodiny, ze zajetého života, leckdy i z nově založené rodiny, což bývalo velkou zkouškou, zda nově uzavřené manželství, kdy otec dítěte byl povolán do služby vlasti, vůbec vydrží. Mladíci se rázem ocitli v úplně jiném světě, kde nebyla maminka a její péče. Najednou se o sebe museli začít starat sami. Uklízet, stlát postele, oblečení ve skříňkách muselo „zařezávat“ – ostatně na komínky vzpomínají dodnes a rádi to předhazují svým dětem, potažmo vnoučatům, jak má být oblečení vyrovnané a srovnané.

Vzpomínají i na zábavy, jak s vojáky děvčata nechtěla tančit, jak se o volné tanečnice rvali, a i na noční hrátky přikryté tmou … Vojnu si prostě každý „užil“ dle svého. Někteří vzpomínají už jen na to dobré a na kamarády, kde přátelství překonalo roky a scházejí se dodnes. Někteří vzpomínají na své lásky, které nevydržely, ale vesměs se všichni shodují, že vojna vážně nebyla kojná!